Zámek Velké Losiny se nachází v hlubokém údolí, severně od Šumperka. Významný rod pánů ze Žerotína vybudoval v místech staršího sídla reprezentativní zámek. Komplikovaná stavba vznikala v poslední čtvrtině 16. století s mírným přesahem do století následujícího.
Zámek Velké Losiny
Stavitelem byl Jan mladší ze Žerotína, místopřísedící Zemského soudu. Zámek měl plnit především funkci reprezentativního sídla, byť navenek se architektura jeví velmi stroze, což v tomto původně luteránském prostředí nijak nepřekvapuje. V interiéru se dodnes dochoval původní mobiliář, jehož význam přesahuje rámec českých zemí. Známý je především stupňový příborník a rozložitá kachlová kamna. Bez zajímavosti
není ani soubor původních interiérových dveří, případně oken, kde lze spatřit okenní terčíky ze závěru 16. století.
Portrétní galerie předků s nejstaršími nosítky.
Součástí tohoto intaktně dochovaného celku jsou také podlahy. Zatímco v technických prostorách, jako byly kuchyně, přípravny, sklady apod., se dodnes nachází čtvercové a obdélné cihelné dlaždice, reprezentativní prostory obdržely umně vykládané parketové podlahy. Jedná se zejména o čtyři místnosti v prvním patře zámku (piano nobile). Zámecká knihovna, velký sál, sál předků a modrý pokoj ukazují návštěvníkům to nejlepší z řemeslnických dílen truhlářů, kteří zhotovili zdejší podlahy i nábytek. Při samotné stavbě zámku došlo k několika zásadním změnám, které se promítly do jeho podoby i úrovně podlah.
Nicméně postup v případě čtyř reprezentativních prostor byl stejný. Na valené klenby přízemí byl navršen zásyp tvořený stavebním odpadem. Na ten byla rozložena síť jedlových trámků, které byly opět dosypány sutí. Následovala pokládka vlastních parket. Ty tvoří modřínová spárovka, zespodu zajištěná dvěma svlaky, přibližně o rozměrech 50 x 70 cm. Místnosti jsou mírně nepravidelné, parkety mají odlišné rozměry, tak aby vždy zůstal zachován zamýšlený dekor každé z nich. Po obvodu kazety je vždy zhotovena subtilní, leč velmi široká polodrážka, která zapadá do drážek dubového rámu položeného na jedlový podklad podlahy. Po zasunutí kazety na své místo byla zajištěna sousedními dubovými lištami, do kterých se poté vkládaly další kazety. Jednotlivá křížení prken dubového rámu jsou zajištěna mohutnými hřeby, které jsou shora překryty inkrustacemi z bahenního dubu a javoru. Způsob překrytí se různí, od prostých koleček až po složitý křížový motiv. Spára kazety a dubového rámu byla vtipně překryta švartnami z ovocného stromu (švestka–jabloň), javorem a opět ovocnáčem. Barevná skladba kazet je vskutku promyšlená a původní zaleštění včelím voskem podlahu doslova rozehrálo barevnými kontrasty.
Detail spoje ve velkém sále.
Po čtyřech staletích však podlahy vyžadují odborný zásah. Některé díly jsou značně prošlapané a své vykonala i běžná údržba. Ta ještě v 90. letech probíhala výhradně mokrou cestou, o čemž svědčí zatrhané kousky textilií za třískami parket. Parkety jsou částečně kryté silnými koberci, návštěvníkům je výslovně zakázáno pohybovat se mimo ně. Údržba podlah probíhá pouze suchou cestou, respektive vysátím. Podlahy nezametáme, ani neničíme mokrým hadrem.
V současnosti probíhají přípravné práce, které povedou k dílčí opravě výše zmíněných čtyř podlah Po staletích se projevily některé konstrukční nedostatky. Každá parketa má po svém obvodu jen drobnou polodrážku, která je v dubovém rámu zasunutá nejvýše 1 cm. Její stabilitu spíše než spojení s dubovým rámem zajišťuje zásyp, na kterém parkety spočívají. Ten se po určité době sesednul a mezi zásypem a parketami se na mnoha místech vytvořila kapsa. To vedlo k vylomení drážek parket a následnému (opětovnému) sednutí parket na zásyp. Podlahy pak trpí zejména v místech zvýšeného pohybu, tedy v partiích okolo dveří. V následujících letech tak návštěvníci budou moci pozorovat průběh oprav renesančních parket, což představuje jistě nevšední zážitek.
Detail spoje v galerii předků, patrný je nepravidelný formát kazet.
Nepřehlédnutelný problém představují také sami návštěvníci. Masivní nárůst komerčních prohlídek po roce 1945 zvedl počet návštěvníků do té míry, kdy za pouhé půlstoletí po podlahách prošlo více lidí nežli za uplynulá čtyři staletí. Pokud vezmeme v úvahu průměrnou hmotnost návštěvníka 50 kg, pak, přepočteno na tuny, ročně projede losinským zámkem 40 plně naložených tanků T-72.
Při nedávném dendrochronologickém průzkumu pak bylo zjištěno, že veškeré jedlové dřevo pro parkety velkého sálu bylo smýceno v zimě 1600/1601. Tento údaj nám pomáhá lépe si představit skladbu okolních lesů i ráz celého zámku. Jeho stavba totiž nebyla jen prostředkem k dosažení cíle. Samotné stavění bylo určitým (a typicky renesančním) procesem, který v případě Losin nebyl nikdy dokončen. Nedokončená sgrafita, hrubé prkenné stropy i nikdy nevydlážděné nádvoří tak představují zajímavý doklad renesančního stavitelství a kultury bydlení.
Historické dřevěné podlahy se nacházejí na 1. prohlídkové trase Žerotínové na Losinách.
Otevírací doba:
duben: so–ne 9.00–16.00
květen–červen: út–ne 9.00–17.00
červenec–srpen: út–ne 9.00–18.00
září: út–ne 9.00–17.00
říjen: so–ne 9.00–16.00
Poslední prohlídka začíná hodinu před koncem provozní doby.
SZ Velké Losiny
www.zamek-velkelosiny.cz
Foto: archiv NPÚ – SZ Velké Losiny
