MALBA byla a je výrobní družstvo lakýrníků a malířů s dlouhou tradicí. Družstvo vzniklo 1. 4. 1961 sloučením bývalých družstev Pokost a Malpo (o jejich historii jsme psali zde).
Pokost a Malpo se zrodily ve stejný čas, v lednu 1920. MALBA si přivlastnila jejich historii. Pokost byl více lakýrnickým družstvem, Malpo malířským. Obě družstva měla stejné či podobné problémy a nakonec i vývoj. Jejich spojením vznikl větší ekonomický podnik s celostátní působností.
Skupina malířů po dokončení rekonstrukce Národního divadla.
Musíme si však říci, že to byl socialistický podnik, kde už se pracovalo ve velkém. Stavěly se velké lakovny na stříkání nábytku, jízdních kol nebo náhradních dílů na auta. Písmomalířství se rozšířilo v přímé vazbě na průmyslový tisk.
Nezapomínalo se však ani na obyvatelstvo a služby. Provozovny byly v každé čtvrti, kde nabízely malířské a lakýrnické práce. Jako státní družstvo mělo i své školy, kde se nejeden dnešní člen současného cechu vyučil. MALBA byl podnik s tradicí družstevní, kde se nezapomínalo na vysloužilé malíře a lakýrníky. Častá setkání důchodců nebo rekreační dovolené byly samozřejmostí. Zlatá léta šedesátá, ale i ta normalizační byla pro družstvo plná ocenění, od rudých standard až po státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“. Mistrovského ocenění se MALBA dočkala od Národního divadla za skvěle odvedenou práci při jeho rekonstrukci.
V druhé polovině minulého století se malíři a lakýrníci nesjednotili do svazu či jiného celku. Státní moc to nedovolovala. Na doby dávno minulé se s nostalgií vzpomínalo. Pamětníci vymírali. Řemeslné mistrovství se ztrácelo a nabízelo se stavební natěračství.
Školy, kde se vyučovaly obory malíř, lakýrník a písmomalíř, byly zaplněny učňovskou mládeží. Tyto obory byly brány jako prestižní řemeslo. Dělaly se na ně přijímací zkoušky, kde bylo třeba prokázat, že uchazeč má výtvarného ducha. Mnoho učňů bylo i z řad neúspěšných uchazečů na střední umělecké školy. Učni těchto oborů měli velké uplatnění ve státním socialistickém stavebnictví, v komunálních službách, v údržbě objektů a ve výrobních družstvech. Každý větší stavební podnik si vychovával své řemeslníky. Byly specializace na určité specifické práce, od malování interiérů přes nátěry dveří a oken, imitace dřev, „fládrování“ až po lakování ve stříkárnách a v průmyslu.
Připravil Bc. Jan Zeman,
malíř, lakýrník, člen CMLT ČR
Foto: archiv autora
