Když Adolf Loos, představitel architektonického purismu, ve svém vlivném eseji Ornament a zločin, který roku 1910 publikoval ve Vídni, představil své myšlenky o zbytečnosti a nevhodnosti ornamentu v architektuře, jeho kritika se prudce opřela do vídeňské secese. Onen velký architekt se dopouštěl omylu, nic proti němu, ale on ještě tehdy netušil, co do architektury vnese 20. století.
Snad i toho nejzatvrzelejšího milovníka moderní architektury dnes pohltí při pohledu na krásu secesních budov nesporný obdiv. Pokud je moudrý, řekne: „Není to sice můj šálek kávy, ale klobouk dolů.“ Je-li moudřejší, prostě mlčí. Vždyť lidskost a něha ornamentu je právě to, co objekty dělá přístupnější pro lidi. Stavby mohou být plné zbytečných ornamentů, a přesto zůstat funkční. To, co se v době revolty Adolfa Loose zdálo neslučitelné, je dnes s odstupem času po sto letech celkem jasné, ano, secese je krásná.
Cesta k ornamentu
Ornamentální malby máme rádi a rádi je používáme ve svých projektech, ať už v klasické architektuře, ale i v té moderní. Myslíme si, že ornament má co říci i v dnešní době. Architekturu provází tisíce let, jako součást dalších maleb, jako samonosná ornamentální tapeta, jako drobný akcent…
Výběr ornamentu je zásadní pro autentičnost výsledného díla a není pochyb, že dobře vybraný ornament danému interiéru zkrátka sedne. Ale jaký vybrat, je jich tolik: renesanční, středověké, keltské, románské, barokní, perské, indické, secesní atd., mohl bych jmenovat dále, ale nikam by to nevedlo. Možná v tom tkví úspěch designérů interiéru, kteří se ornamentů nebojí. Vždy je to ta těžší cesta.
Trocha technologie by neuškodila
Ornamentální malby lze realizovat dekoračním válečkem, šablonou nebo jen prostě namalovat. Samozřejmě veškeré postupy se dají kombinovat. Záleží jen na fantazii tvůrce. Na fotografii můžete vidět výrobu ornamentální šablony z fermežového papíru. Jedná se o tradiční postup, touto metodou byly vyráběny šablony už v 19. století.
Co se týče technologie barev, se kterými se ornamentální malby provádějí, dnešní moderní doba nezná omezení: od barev klasických (tradičních) až po ty moderní (průmyslové). Malíři dříve takové možnosti neměli, a tak malby realizovali většinou barvami klihovými, kesonovými, které si sami míchali na stavbě. Takové malby můžeme dnes nalézt v interiérech z konce a přelomu 19. století. Je potřeba si uvědomit, že jejich tvůrci byli nejčastěji obyčejní malíři pokojů, bez akademického vzdělání, přesto prováděli nádherné ornamentální malby, na které by si dnes leckterý nositel titulu MgA. netroufl.
Ondřej Dvořák
www.artcapita.cz
Foto: archiv firmy Artcapita
