Muzeum hlavního města Prahy spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek cechovních památek na světě. Jedná se o specifickou sbírku dokládající historii a způsoby prezentace řemeslných spolků a je základem stálé expozice Řemesla v pořádku, která je k vidění na zámku ve Ctěnicích, jen pár kilometrů severovýchodně od Prahy.
Expozice představuje společenský fenomén profesního sdružování řemeslníků do skupin, tzv. pořádků. Termín pořádek, užívaný u nás v novověku, vyjadřoval jistotu, kterou řemeslníci díky síle svého sdružení měli, a zároveň dával najevo, že vše se děje v souladu s určitými pravidly. Totéž znamenalo i staroněmecké slovo cech, kterým řemeslnická sdružení označují historici od konce 19. století.
Vyobrazení svatého Lukáše malujícího Madonu s dítětem můžeme vidět na korouhvi cechu sklenářů z roku 1791. Sklenáři často úzce spolupracovali s malíři a měli i stejného patrona. Na korouhvi za zády svatého Lukáše vykukuje jeho atribut – býk. Tato korouhev byla vyrobena k přiležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.
Rozvoj pořádků neboli cechů souvisí se vznikem měst. U nás je možné ho vysledovat do 13. století, neboť řemeslníci byli hlavními obyvateli vznikajících měst. Tím, že se sdružovali, přispívali ke kultivaci celého prostředí. Dohlíželi na kvalitu výroby, sdíleli zkušenosti, podíleli se na ochraně slabších členů, společně se účastnili církevních obřadů a také mohli lépe prosazovat své zájmy vůči státní moci.
Zámek Ctěnice zve na prohlídku expozice, která dokumentuje dějiny profesních cechů.
Každý cech vlastnil předměty, bez kterých by nemohl existovat: cechovní pokladny, v nichž se uchovávaly cenné listiny a privilegia a poplatky za členství nebo pokuty, z nichž se v případě nutnosti rozdělovaly almužny potřebným členům cechů; korouhve s cechovními znaky, které členové nosili při slavnostních průvodech městem, a ferule, jež byly cechovním žezlem. Tyto předměty byly odznaky moci cechů a zároveň jsou důkazem nesmírné hrdosti na vlastní řemesla.
V expozici lze obdivovat i slavnostní cínové nádobí zdobené rytinami cechovních znaků, slavnostní poháry a také unikátní mistrovské práce, které vytvářel tovaryš, když se chtěl stát mistrem. Tou nejpozoruhodnější je mistrovská práce pasíře Isaaca ze Starého Města pražského z roku 1820, která představuje poslední večeři Páně.
Příjemnou procházku nabízí zámecký park s novostavbou dřevěného altánu.
Cechy spojené s uměním vždy dbaly na vysokou úroveň své prezentace a uměleckou kvalitu cechovních předmětů. Mezi nejstarší cechy patřili malíři. První zápisy v bratrské knize jsou z roku 1348. Významně je podporoval Rudolf II., který roku 1595 potvrdil statuta a ustanovil, aby „nebyli za řemeslo pokládáni […ale …] uměním malířským slouli“. Cech existoval i nadále, zrušil ho teprve císař Josef II. Malíři přibírali za členy i knihaře, neboť vázání knih a jejich výzdoba byla umělecky také náročná. K malířům a iluminátorům se počítali i kartáři. Členy malířského cechu bývali i sklenáři, neboť vyráběli zdobné okenní vitráže.
Řada předmětů nebyla dříve vystavovaná a před prezentací musela projít náročnými zásahy konzervátorů a restaurátorů. Z celkového počtu více než 600 kusů si návštěvník v expozici prohlédne na 200 nejzajímavějších předmětů cechovní kolekce ze sbírek Muzea hlavního města Prahy doplněných o unikátní kousky ze sbírek Národního muzea v Praze a Moravské galerie v Brně.
Pokladny, korouhve, ferule a další cechovní předměty dokládají historii a vývoj cechů.
Expozice představuje fenomén profesního sdružování až do současnosti, a to na příkladech současných asociací. Ukazuje, že i dnes existuje celá řada lidí snažících se řemesla dále rozvíjet. Pořádky nebo cechy nejsou záležitostí minulosti, ale ve formě asociací či svazů existují i dnes a stejně jako v minulosti významnou měrou přispívají k rozvoji svých oborů, a tím celé společnosti.
Nedílnou součástí expozice je interaktivní část, která návštěvníkům dává možnost blíže poznat jednotlivé řemeslnické symboly, jako repliky nástrojů anebo vzorky či imitace sbírkových předmětů náchylných k poškození. Na děti je zaměřen i program Tovaryšova cesta na zkušenou, vedený muzejní pedagožkou.
Text připravily Mgr. Hana Klabanová
a Mgr. Kateřina Hankeová
Foto: Muzeum hlavního
města Prahy – zámek Ctěnice
