Má podlahové topení výhody ve srovnání s jinými způsoby vytápění? Lze jej využívat spolu s dřevěnými podlahovými krytinami? Jaká jsou úskalí takového řešení, k jakým problémům může dojít a co dělat, abychom se jim vyhnuli?
Původ podlahového vytápění
Ač se mnoho z nás může domnívat, že podlahové vytápění je novinkou poslední doby, není tomu tak. Existují o něm zmínky již v antice, z 1. století před n. l. z oblasti Itálie. Podlahová konstrukce spočívala na velmi hustém rastru nízkých sloupů a do takto vzniklého prostoru pod podlahou se vháněl horký vzduch. Podobný princip byl využíván i v jiných koutech světa – např. v Koreji nebo v oblasti současného Turecka. Tam se také koncem 19. století inspiroval Frank Lloyd Wright, americký architekt, který začal se začleňováním tohoto principu vytápění do staveb a v podstatě se zasloužil o jeho rozšíření do současného stavu.
Co je to podlahové vytápění?
Podlahové vytápění jako jedna z variant plošného vytápění využívá principu, při kterém je teplo do místnosti předáváno relativně velkou plochou o relativně nízké teplotě. Plošně můžeme vytápět nejen podlahou, ale i stěnami nebo stropem, princip však zůstává stejný. Vzhledem k předání tepla velkou plochou nepotřebujeme, aby měla tak vysokou teplotu jako např. v případě radiátorů. Značnou výhodou plošných otopných systémů je také možnost využití alternativních zdrojů tepla, jako jsou tepelná čerpadla, nízkoteplotní kotle, solární kolektory apod. – tedy takových, které běžně nedokáží ohřát topné médium na vysoké teploty nebo by to již nebylo tak efektivní.
Typy podlahového topení
Využívány jsou v současné době dva typy. Nejčastěji je využívané teplovodní vytápění pracující na principu cirkulace teplé vody v potrubí uloženém v konstrukci podlahy, oblíbené často pro levnější provoz a možnost připojení na více druhů zdrojů tepla (plynový, elektrický, spalující pelety, dřevo, tepelné čerpadlo aj.) nebo změny zdroje tepla v průběhu užívání.
Poslední dobou stále oblíbenější elektrické podlahové topení (ať už v podobě topných kabelů nebo rohoží) se rozšiřuje především v budovách s velmi nízkými energetickými nároky na vytápění. Výhodou elektrického podlahového topení je rychlost náběhu, snadná regulace, a to i nezávisle v jednotlivých částech, jednoduchost provedení i menší náročnost na technologie. Odpadá nutnost vlastnit kotel, a tím i komín, kromě rozvodů elektrických kabelů není nutné vést systémy potrubí a armatur. Nevýhodou je závislost na cenách elektrické energie a nemožnost změny zdroje tepla.
Při užívání podlahového topení je oproti běžným radiátorům v místnosti odlišné rozložení teplot. Pro uživatele je určitě příjemnější tzv. teplo od nohou a rovnoměrně sálající velká plocha oproti silnému sálavému teplu převážně jen v blízkosti radiátorů. Celkově lze prostory s podlahovým vytápěním označit za pocitově příjemnější v rámci rovnoměrného rozložení teplot. Tolik stručně k technologii. Další, možná důležitější skutečností je, jakou podlahovou krytinu chceme na podlahovém vytápění použít.
Vhodné podlahoviny pro použití s podlahovým vytápěním
Jedním z úskalí podlahového vytápění je „zakrytí“ topení podlahovinou. Pro představu si zkuste obložit radiátor třeba parketami. Ano, jakákoliv vrstva umístěná na topení představuje určitým způsobem izolaci, dle schopnosti tepelné izolace větší (silné dřevěné parkety nebo plovoucí podlahoviny s izolační podložkou) nebo menší (keramická dlažba, tenké vinylové podlahoviny apod.).
V systému podlahového topení je tedy mezi vnitřní vzduch, který chceme ohřát, a topnou vrstvu v podlaze vložena překážka. Tou je podlahová krytina, to, po čem chodíme – dlažba, koberec, dřevěné parkety… Zvolený typ krytiny má z hlediska funkčnosti samotného podlahového vytápění vliv pouze na to, jak rychle po spuštění vytápění ucítíme na povrchu podlahy teplo, a to v závislosti na tepelném odporu vrstvy nad podlahovým topením. Maximální povrchová teplota podlahy je přitom omezena na 29 °C (ČSN EN 1264-2) nebo v případě dřevěných podlahovin na 28 °C (ČSN 49 2120). Jak je na tom dřevěná krytina z pohledu vhodnosti použití?
„Funguje“ dřevěná podlahovina na podlahovém vytápění?
Stále větší počet těchto instalací svědčí o tom, že by neměl být s takovouto krytinou žádný problém. Jenže co když se každý „spálí“ jen jednou? Tím nemyslíme popáleniny od přehřáté podlahy, ale neznalost chování takovéto kombinace a smutek z dosaženého výsledku. Jak často podlahy měníte, abyste si příště řekli: „Dřevo/vinyl/laminát… na podlahové topení nechci!“? Řekněme, že o vhodnosti takovéto kombinace počet instalací moc nevypovídá, jsme toho denně svědky, proto se pojďme podívat na fakta a zkušenosti ze života několika desítek podlah, které jsme nejen viděli, ale také sami detailně proměřili.
Chcete dřevěnou podlahovinu na podlahové topení? Proč ne! Pokud budete znát tyto základní vlastnosti a chování dřevěných krytin, faktory, jakými jejich vzhled sami ovlivníte, jejich charakteristické chování vám nebude proti srsti a budete si vědomi následků jejich nedodržení.
Jedním ze základních fyzikálních procesů u dřeva je skutečnost, že působením nízké relativní vlhkosti dochází k jeho vysychání. Co má společného vlhkost prostředí s podlahovým vytápěním? Třeba to, že při zvýšení teploty dochází k poklesu relativní vlhkosti vzduchu – těsně nad povrchem ohřáté podlahy proto může být relativní vlhkost nižší o 20–30 % než v prostoru výše. Znamená to, že u dřeva instalovaného na podlahovém topení běžně dochází k sesychání (zmenšení rozměru) v topném období více než u stejné podlahy bez podlahového vytápění. Na povrchu může dojít ke vzniku výsušných trhlinek a běžně vznikají větší spáry mezi parketami, které se po topném období při zvyšování relativní vlhkosti opět uzavírají. Tyto projevy uživatel může zmírnit především udržováním vyšší relativní vlhkosti vzduchu v interiéru v topném období. Převážně to znamená pořízení vlhkoměru (domácí meteostanice apod.) a hlídání spodní hranice relativní vlhkosti prostředí ideálně okolo 50 %. Úplné zanedbání pravidel užívání v kombinaci s extrémně suchým prostředím může vést až k trvalému poškození podlahoviny (odtržení vrstev parket apod.). Vhodné je také stabilní vytápění nižší teplotou než nárazové topení vysokou teplotou střídavě s vypnutým vytápěním.
Pozor na plošné zakrytí! U podlahového topení je omezení maximální povrchové teploty dřevěných podlahovin 28 °C. V případě, že je část plochy zakryta např. kobercem, nedochází k dostatečnému uvolňování tepla do prostředí a zakryté místo se více zahřívá. Vyšší teplota má za následek vyšší míru vysychání dřeva a s tím spojené popsané nežádoucí projevy.
Pamatujte na to, že převážná většina vad vzniklých na dřevěné krytině v kombinaci s podlahovým vytápěním není způsobena vadou výrobku, ale neznalostí vlastností, nedodržením základních zásad užívání nebo pochybením při montáži (ať topení, nebo krytiny). Při dodržení všech zásad a požadavků dřevěná podlahovina skutečně funguje a neznamená to vždy nutně vznik spár a jiných projevů. Spokojený uživatel podlah (bez ohledu na materiál) je zpravidla ten, který dopředu zná chování a vlastnosti, ví, co ho v topném období čeká, jak může projevy ovlivnit, a samozřejmě ten, u nějž výhody zvoleného typu podlahy převažují nad nevýhodami. Neznalý uživatel je pak ten, který až při našem setkání nad poškozenou krytinou nešťastně dodává: „Tak proč mi ho pokládali, když dřevo tak pracuje?“
Vícevrstvé dřevěné parkety – důsledky nízké relativní vlhkosti v kombinaci s podlahovým vytápěním.
Ing. Marek Ajdarów,
Ing. et Ing. Matěj Švehlík, WOODEXPERT s.r.o.
Foto: archiv WOODEXPERT s.r.o.
