V minulém díle jsme se seznámili s tematikou lidové výzdoby dřevěných předmětů a technikou rytí. Dnes se zaměříme na řezbu.
Při výzdobě řezbou odpadávají – vyřezávají se – kousky dřeva nebo silnější tříska. Ozdobná řezba, která se užívala při výzdobě tradičních předmětů, se dělí ještě na další podskupiny podle techniky vytváření ornamentu. Jsou to drážkování, vrubořez, plochý reliéf.
Pro tradiční předměty lidové provenience byly důležité hlavně vrubořez a drážkování, reliéf se užíval jen řídce. Často se při komponování výzdoby techniky různě kombinovaly, někdy se řezba doplňovala i rytými prvky.
Nástroje
Stejně jako pro rytí do dřeva byl i pro řezbu v lidovém prostředí základním nástrojem ostrý nůž. Řezat se mohlo špičkou i celou plochou jeho ostří.
Důležitými nástroji byla dláta různých tvarů. Nejjednodušší základní dláta potřeboval ke své práci každý venkovský řemeslník, který pracoval se dřevem, a užívali je i mnozí z těch, kteří si dřevěné nářadí a další výrobky zhotovovali jen pro svou potřebu.
Nejčastěji užívaná základní dláta:
- dláto ploché pravoúhlé (ostří bylo vybroušeno kolmo na osu dláta);
- dláto ploché kosoúhlé (ostří bylo vybroušeno šikmo, v kosém úhlu k ose dláta, takže se na jedné straně vytvořila špička);
- dláto půlkulaté (uprostřed v ose se dláto prohýbalo, takže ostří mělo tvar jakéhosi širokého U);
- dláto „kozí nožka“ (ve tvaru úzce rozevřeného V).
Existují i speciální dláta rozličných tvarů, ale ta se užívala spíše mezi profesionálními řezbáři, na tradičních předmětech lidové provenience se s jejich stopami setkáme výjimečně.
Při řezbě si výrobci opět často vypomáhali poklepem paličkou na dláto. Dlátem a paličkou se lépe pracovalo, když se zdobený předmět pevně upnul, aby neujížděl.
Drážkování
Drážkování bylo celkem jednoduchým, ale efektním způsobem řezbářské výzdoby. Užívalo se zejména na dlouhých tyčovitých předmětech čtvercovitého nebo hranatého průřezu, jakými byly například přeslice a podobné výrobky.
Drážky byly vedeny obvykle napříč dlouhého tvaru výrobku, někdy i v šikmých zářezech. Zhotovovaly se nejčastěji nožem, a to tak, že se zařezával šikmo do dřeva celou plochou ostří, nejdříve z jedné strany a poté proti prvnímu zářezu ze strany druhé. Zářezy se uvnitř setkaly. Z výrobku se tak odštipovaly odřezky trojúhelníkového tvaru. Kombinovaly se drážky kolmé na osu s drážkami šikmými, a tak se vytvářela výzdoba, která v určitých intervalech pohledově dělila dlouhý tvar předmětu.
Drážkování na dlouhých předmětech má určitou podobnost s vrubořezem.
Vrubořez
Vrubořez je jednou z profesionálních řezbářských technik, ale byl také velmi oblíben jako výzdobná technika na tradičních předmětech lidové provenience. Je to technika, která se dobře uplatní na ploše, proto se užíval pro zhotovení hlavního centrálního motivu a doplňoval se dalšími zdobnými motivky zhotovenými jinými technikami, nebo naopak vrubořezové motivky jen doplňovaly výzdobu v detailech. Na dochovaných tradičních předmětech z našeho území je tato technicky kombinovaná výzdoba častější než výzdoba čistým vrubořezem.
Charakteristickým prvkem vrubořezu je trojúhelníkový zářez, který směřuje od širší základny na povrchu do hloubky k protilehlému vrcholu trojúhelníka. Oddělí se tak trojúhelník hmoty, který je u základny tenký, u špičky i několik milimetrů vysoký. Na ploše vznikne plastická prohlubenina. Větší počet těchto zářezů v různých kombinacích pak vytvoří zdobný motiv.
Detail výzdoby horní části roubíku – zdoben vrubořezem.
Vrubořezový prvek se dělá třemi zářezy. Prvé dva vytvářejí strany trojúhelníka, které jsou u vrcholu spojeny a jsou v tomto místě nejhlubší. Třetí zářez se dělá naplocho, ale šikmo do hloubky mezi dvěma prvými zářezy. Tím se odstraní dřevní hmota z trojúhelníku, a vznikne tak charakteristický trojúhelníkový vryp.
Lidoví výrobci často zhotovovali vrubořezovou výzdobu nožem. Nejlépe se pracovalo s takovým, který měl krátkou čepel, samozřejmě ostrou špici a důkladnou pevnou střenku. Při práci s dlátem se nejčastěji společně používalo ploché dláto pravoúhlé a ploché kosoúhlé. V tom případě se prvé dva zářezy dělaly kosoúhlým dlátem – využívalo se jeho zešikmení, aby zářez zajel stejnoměrně šikmo do hloubky, plochým dlátem se odstranil klínek dřeva.
Detail dřevěné stoupy. Zdobena vrypy půlkulatého dláta a rytými linkami po obvodu.
Základní prvek vrubořezu je jednoduchý, ale jeho kombinace dávají nesčíslné množství možností k ozdobnému zaplnění plochy a lidoví výrobci toho s úspěchem využívali. Pokládali tyto zářezy vedle sebe do řad, v souhlasném nebo protilehlém postavení, střídali velikost a různou hloubku trojúhelníčků. Charakteristické bylo také postavení do kruhů, takže vznikaly různé hvězdice. Ty často tvořily centrální motiv výzdoby.
Vzhledem k tvaru základního prvku techniky vrubořezu vznikal při práci s ním vždy geometrický dekor.
Řezba půlkulatým dlátem
Výzdoba řezaná půlkulatým dlátem do určité míry připomíná vrubořez a také jej někdy imitovala. Zářezy půlkulatého dláta poskytují podobný efekt jako vrubořez, jdou do hloubky a vytvářejí přibližně obdobné prvky. Jsou to prohlubeniny nehtovitého tvaru připomínající protáhlé trojúhelníky. Variabilita zářezů půlkulatým dlátem je ovšem menší, takže neposkytuje tolik rozličných kombinací a výzdoba je jednodušší a také technicky snazší.
Vrypy půlkulatým dlátem se dělaly na dva zářezy. Prvý se vedl do hloubky kolmo postaveným dlátem, druhý začínal v určité vzdálenosti a směřoval z bodu nasazení šikmo do hloubky k prvému zářezu. Zaoblení dláta bylo při obou řezech obráceno stejným směrem. Tím se odstranil přibližně trojúhelníkový kousek dřeva jako u vrubořezu, ale základem byla oblina vytvořená půlkulatým dlátem a místo hran v hloubce dřeva byl žlábek vytvořený oblostí dláta. Vrypy se řadily do dlouhých řad za sebou, vedle sebe nebo proti sobě, zmnožovaly se, jindy vytvářely i určité obrazce (kruhy, pyramidy).
Řezba půlkulatým dlátem se objevovala na mnoha zdobených předmětech různých rozměrů a tvarů, na předmětech prokazatelně řemeslně zhotovených koláři, soustružníky, bednáři i na výrobcích samouků. Na drobných předmětech býval vzor jemný, někdy vzhledově připomínal vrubořez, na rozměrnějších ve zvětšení odpovídajícím hmotě dřeva. Hrubé zářezy na velkých předmětech, jako byly například okraje bednářských nádob, vytvořily nápadnou výzdobu, technicky snadno zvládnutelnou. Půlkulaté zářezy zdobily i mandlovací desky, přeslice, roubíky, kosiska i další dřevěné výrobky.
Plochý reliéf
Plochý reliéf byl v našich zemích jen řídce užívanou technikou pro zdobení užitkových předmětů lidové provenience, ale na některých je přece jen možno se s ní setkat. Z drobnějších předmětů jsou to třeba mandlovací desky, záklopové desky vzadu na vozech, lisy na víno. Plochým reliéfem ozdobil například výrobce z Brněnska několik mandlovacích desek na horní, nepracovní ploše. Hrany lemuje po obou stranách řada poměrně hlubokých vrypů půlkulatým dlátem. Na ploše jsou další seskupené půlkulaté vrypy a asi na polovině je umístěn motiv – ptáček na větévce. Technicky jde o plochý reliéf. Motiv je zcela plochý, je to původní povrch dřeva. Plasticky vystupuje, ale vystupuje proto, že dřevo kolem bylo odebráno. Výrobce tedy řezbou odebral výplňkovou plochu, motiv zůstal v původní rovině povrchu.
Helena Šenfeldová
Foto: archiv autorky
