Malíř Jiří Sika se vyučil malířem v roce 1983, dva roky poté i odmaturoval. Vzpomíná, že na jeho práci ho na odborném učilišti připravoval pan Pokorný a od něho se naučil základům takzvané staré školy dekorativní malby, v nichž se stále zdokonaluje. Je z Liberce, jeho firma se jmenuje Jiří Sika s.r.o. a od loňského roku je členem Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů ČR.
Máte široké rozpětí, od klasických až po velmi specializované práce, například restaurování nábytku a fládrování… Co vás k tak širokému záběru přivedlo?
Ano, souhlasím, záběr je široký, ale to je dáno tím, že jsem se vyučil malířem, lakýrníkem a písmomalířem. Zabývám se hlavně renovací a restaurováním nábytku a dveří včetně fládru, ale i tapetováním nebo i klasickou malbou. Tu kombinuji s různými dekorativními technikami, ať už to jsou stěrky, šablony či ruční malba s ornamenty. Toto vše umím a myslím, že by měl umět každý malíř-lakýrník i dnes. Co mne k tomu vedlo? Mám rád historii a skláním se před umem, fortelem a zručností tehdejších řemeslníků, od kterých je stále se co učit.
Tématem tohoto čísla jsou i povrchové úpravy dřeva. Fládrování patří k těm náročným, kdy je potřeba znalost techniky, dřevin i speciální nářadí. Co můžete o této technice prozradit, proč jste si ji oblíbil?
Při povrchové úpravě dřeva můžeme uplatnit spoustu technik a grifů, které se mezi sebou různě prolínají. Základní příklad je ze starého udělat nové a z nového staré anebo upustit od klasiky a dát prostor fantazii. Při restaurování je to dané, striktně dodržujeme původní dekor a technologii i materiál. Jako fládr je v truhlářské terminologii pojmenována zvýrazněná kresba let a zbarvení dřeva, odtud máme termín fládrování, do kterého patří kresba dřeva na různé povrchy – dřevo, ale i kov, zdi apod. Ano, fládrování patří k těm náročnějším technikám, ale je to spíše o zručnosti a citu, jemnosti a znalosti používání správného materiálu, nářadí a hlavně znalosti dřeva jako takového.
Měl jsem to štěstí, že jsem se k fládru dostal hned v odborném učilišti a začalo mne to bavit. Pan učitel Pokorný, který nás měl na odborné kreslení a technologii, byl v tomto oboru opravdu profík. Chtěl bych to jednou umět jako on – stále se učím a stále se mám ještě co učit. V roce 1988 jsem dva roky dělal průběžně pro Českou poštu nátěry trezorů, a to pro mne byla ta největší zkušenost. Co se týče mne a oblíbeného typu fládru, tak to je dub a ořech, ten považuji za vrchol.
Fládrování vyžaduje speciální nářadí. Jaké používáte a odkud ho máte?
Nářadí pro fládrování? Základní sada se dá normálně koupit nebo udělat, příkladně hřebeny, ale pak jsou třeba speciální štětce a s těmi je trochu problém. Jednak jsou docela drahé – cca 4 až 5 tisíc korun i více – a špatně se shánějí, nehledě na to, že i když je cena vyšší, kvalita někdy není nic moc, životnost není vysoká, a tak si pro ně jezdím příkladně i do Německa.
Předáváte někomu své zkušenosti?
Mám jednoho zaměstnance, mladého kluka těsně po vyučení, tak uvidíme, zda se osvědčí – zatím má zájem, ale je otázka, zda vydrží… Oni ti mladí mají trochu jinou představu o práci a přístupu k ní. Samozřejmě, že bych chtěl ještě další zaměstnance, ale jak to bývá, lidé nejsou nebo nechtějí pracovat rukama a ne každého mohu k téhle práci pustit.
Nemáte webové stránky, to je záměr?
Webové stránky nemám, stejně bych na ně nemohl vložit fotografie svých prací, protože mám pár takzvaných VIP zákazníků, kteří si nepřejí prezentovat fotografie z prostor, ve kterých pracuji, tak to respektuji. A hlavně nechci dávat příležitost konkurenci, která je v oboru veliká, protože spoustu věcí a nápadů, ať už ornamentů nebo technik, ve většině případů neopakuji a jsou vlastně tvořeny originálně jen pro toho daného zákazníka. Dá se říci, že je vlastně nepotřebuji, neboť jdu vždy na doporučení zákazníka dál a dál a dál… Pro mne je nejdůležitější spokojený zákazník – to je nejlepší reklama a moje krédo.
Děkuji za rozhovor.
Jana Komárková
Foto: archiv Jiří Sika s.r.o.
