Ke společnosti Renspol se nejdřív dostala informace o parketách na jednom zámečku, které se prý už vůbec nedají opravit. A protože se jednalo o parkety staré více než sto let, jeli se na ně zástupci firmy podívat. Šlo o podlahy ve vile, kterou si na počátku 20. století nechal v neobarokním stylu postavit třebíčský továrník Hans Budischowsky. Říká se jí také zámeček v Borovině.
Původní stav parket
Současný majitel zámečku nejprve zavedl zástupce firmy Renspol do prvního patra vily a ukázal jim velkou místnost ve tvaru L, kde na podlaze byly zčásti zámecké parkety, zčásti vlysy položené do stromečku, dřevotřískové desky, místy vrchní vrstva chyběla. Na podlaze byly v průběhu let na parkety přitloukány a lepeny koberce a jiné krytiny, stály tam příčky, které byly později vybourány, a kromě zbytků lepidla byly na podlaze také pozůstatky zednických prací. Čtvercové zámecké dvouvrstvé parkety měly ve velké míře odlepené, poškozené nebo zcela chybějící kousky nášlapné švartny. A vlysy byly celé šedivé, pokryté vrstvou špíny, malty a lepidla. Celkem pochopitelně parkety nevypadaly příliš reprezentativně.
Oprava zámeckých parket
PŘÍPRAVA OPRAV
S ohledem na rozsah plánovaných oprav dvouvrstvých dubových parket se pracovníci Renspolu rozhodli je demontovat a odvézt do dílny. Předtím zadokumentovali stávající stav i umístění a zpracovali jejich pasport. Zámecké parkety označili a demontovali. Vlysy se rozhodli nechat na místě, protože nebyly tak poškozené jako čtvercové parkety. Museli opravit 136 kusů zámeckých parket a vyrobit 24 kusů replik.
POPIS PARKETY
Zámecké parkety mají dvouvrstvou konstrukci a čtvercový tvar. Vrstvená parketa se skládá ze spodní nosné desky v tloušťce 20 mm a horní nášlapné vrstvy, švartny, o tloušťce 8 mm. Spodní deska je složená z vedle sebe položených a slepených obdélníkových dílců ze smrku a na čelech je spojena perem vloženým k příč nému dílci, který uzavírají čela. Horní vrstva je složena z 24 dílků z dubu a je na nosnou vrstvu naklížena živočišným klihem. Parketa je opatřena drážkou ze všech čtyř stran, do které se při pokládce vkládá pero pod úhlem 45°.
V PARKETÁŘSKÉ DÍLNĚ
Nejdříve byly ze všech parket odstraněny hrubé nečistoty a byly roztříděny podle typu poškození. K opravám bylo přistupováno s maximálním respektem a snahou zachovat co nejvíce původního materiálu. Vzhledem ke značnému znečištění parket byla špína i pod nášlapnou vrstvou a nebylo možné uvolněné dílky pouze podlepit, ale bylo nutné je demontovat, poté očistit podklad, zdeformované díly narovnat a znovu podlepit a sklížit. Na doplnění chybějících dílků nášlapné vrstvy byly použity části z rozebraných extrémně poškozených parket, případně dobový materiál. K lepení se používala vlastní směs kožního a kostního klihu.
POKLÁDKA PARKET
Zámecké parkety se pokládaly podle předem vytvořeného výkresu na původní prkenný podklad. Místo hřebíků se použily vruty na volno, tak aby nedošlo k poškození drážky, zároveň aby byl zachován reverzibilní systém pokládky a také s ohledem na část původně položených vlysů a bordur. Aby parkety v ploše nebyly kombinované ze starých a nových, rozhodli se pracovníci firmy Renspol přední část pokoje doplnit původními parketami a v zadní části vytvořit obdélník z ručně vyrobených replik se stejným vzorem, ale z nového materiálu. V části plochy mezi vlysy do stromečku a zámeckými parketami vytvořili borduru složenou z dubových přířezů. Vytvořila se tak iluze dvou pokojů, které zde původně byly a dělila je průchozí vestavěná skříň podle návrhu architekta.
POVRCHOVÁ ÚPRAVA
Po položení opravených zámeckých parket, replik, vlysů a bordur byla celá plocha vyčištěna a byly odstraněny také letité nánosy špíny, zbytků lepidla a malty zejména v části s vlysy a dočištěny zámecké parkety. Na úpravu struktury povrchu byly použity speciální kartáče. Jako finální povrchová úprava byl na parkety aplikován parketový vosk. Rozdíl před a po opravách je viditelný na první pohled.
Historie zámečku
Rodinnou vilu v Borovině nechal v letech 1914 až 1915 postavit továrník Hans Budischowsky. Majitel tehdejší největší třebíčské továrny na obuv Carl Budischowsky und Söhne zadal projekt pražskému architektovi židovského původu, rodákovi z Kroměříže, Maxovi Spielmannovi. Ten ji navrhl jako zámeček v neobarokním slohu. V přízemí se vstupní halou a točitým schodištěm byly reprezentativní prostory jako hudební salonek, jídelna, zimní zahrada nebo pánský pokoj. Patro sloužilo k privátním účelům a byly v něm ložnice, dětské pokoje, pokoje pro hosty a koupelna. V roce 1931 vilu koupil Josef František Waldstein-Wartenberg a sloužila jako rodové sídlo. V druhé polovině května 1945 se ale rodina musela v rámci Benešových dekretů vystěhovat a vila byla zestátněna. V průběhu let sloužila různým účelům, například jako dívčí internát až pro 80 učnic. Na konci 70. let byl internát zrušen a proběhla přestavba, kdy se bouraly některé příčky v prvním patře, aby tam mohla borovinská továrna zřídit muzeum obuvi. V roce 2001 zámeček i skoro pětihektarový pozemek koupil v dražbě soukromý majitel. Ten do vily zavedl plyn a přistavěl koupelny. Některé původní prvky jako štuková výzdoba, obložení stěn, dveře a okna a v neposlední řadě parkety se dochovaly a na svoji opravu ještě čekají.
