To, kolik si vyděláme a kolik z toho jsme ochotni investovat do nářadí nebo třeba do vzdělávání, je jenom na každém z nás. Stejně tak jak komunikujeme, jak se prezentujeme vystupováním a odvedenou prací.
Někdo to vidí tak, že už má úplně všechno, a nic víc nepotřebuje. Většinou jsou to tací, kteří nekoukají kolem sebe, nejezdí na školení, tak nějak si to dělají po svém, jak se to naučili. Mají svůj určitý okruh zákazníků a pokládají spíše základní podlahy bez ambice se někam posunout. Prostě jim to stačí. Druzí říkají, že jim toho už moc nechybí, mají skoro všechno. To tvrdí do doby, než se dostanou mezi podlaháře. Třetí je vybaven nářadím z doby, kdy začínal, ono to vše funguje, sem tam koupí nějakou drobnost. Čtvrtý nechce investovat, že už to těch 10 let do důchodu doklepe. Ale co začínající podlahář? Když vidí ceny nářadí a co vše potřebuje, lehce se může stát, že se lekne, skončí u jiného řemesla nebo jako zaměstnanec. Je pravda, že vybavení podlaháře je opravdu nákladné. Ale přeci nepotřebujeme všechen vercajk hned. Začne se pomalu jednoduchými podlahami, kde si vystačíme s levnějším nářadím. Ono se řekne, levnější nářadí na levné podlahy. Ale víme, že pod každou podlahu je třeba nachystat podklad. No, a vybavení na přípravu podkladu je drahé. Proto tohle řemeslo nemůže dělat dobře každý. Takže příběhů, někdy spíš výmluv, které poslouchám, proč je tohle udělané tak a není lépe nebo že to nešlo a že to stačí, jsou spousty.
Úhel pohledu na nářadí se liší úplně stejně jako na odvedenou práci. Není asi možné a myslitelné, aby všichni měli všechno a ještě s tím nářadím uměli stejně dobře pracovat. Nejsme naprogramované stroje, máme své „mouchy“, nálady a dny, kdy se daří více a kdy méně. Nicméně jít na zakázku ve špatném rozpoložení a ještě s nevhodným nářadím je vražedná kombinace, která může nejednoho stát mnoho peněz a dobrou pověst. Ale stane se.
Prostě berte jako fakt, že nářadí je potřeba a bez něj to nejde. Nároky na odvedenou práci se zpřísňují a kritické oko zákazníka je nemilosrdné. A co si budeme povídat, v našem podlahářském oboruje nejdražší nářadí na přípravu podkladu. Je to ta činnost, která stojí nejvíce času, úsilí a někdy vlastně i peněz. Jak si podklad nachystáme, tak pokládáme. A když někdy vidím, jak špatně je nachystaný, je mi jasné, že pokládka bude stát taky za houby, a pak následují výmluvy, proč to nešlo udělat.
Takže, když si nedostatečně nachystáte podklad pro další kroky, může vás to stát klidně i firmu. Uděláte podlahu za 50 tisíc, zkazíte to a oprava může se všemi ostatními náklady stát klidně i 3x tolik. Špatně provedená zakázka za 200 tisíc? Oprava může stát kolem 600 tisíc. To jsou reálné částky.
Jak tak jezdím a objevuji se na různých místech a zakázkách, někdy i nečekaně, tak si takových věcí všímám. A všímám si nejen já, ale i investor – zákazník. Máme tu takový nešvar. Přístup k zakázce. Někdo rozděluje, zda dělá pro stavební firmu nebo státní zakázky. Tam je to každému prý jedno, s jakým nářadím dojedete a v jakém stavu dílo předá. Důležitá je výsledná cena, aby to nestálo moc, aby se to tak nějak dalo předat a co nejvíce vydělat. Ale to není případ opravdového řemeslníka – podlaháře. Ten na takovou hru nepřistoupí, a pokud na to kývne, degraduje se na pokladače. Tím je neshazuji, pokladači jsou evidentně třeba a je jich nejvíce.
Uvedu příklad. Představte si, že realizujete poměrně jednoduchou, triviální práci pro začátečníky. Výměna starého koberce za nový v kancelářích. Všichni víme, že pokládka koberců je na stupnici odbornosti v žebříčku od 1 do 10 číslo 2. Na jedničce je už jenom naložit správně potřebné nářadí. Koberce jsou vlastně o nejjednodušší, na čem podlahář začíná. Příprava podkladu vám ledasco odpustí, protože to pod kobercem není tolik vidět. Udělat spoj koberce a na správném místě patří k základním dovednostem podlaháře. A představte si, že i tady se dá po 17 letech praxe vyhořet. A to tak, že se vykašlete na přípravu podkladu, protože to „nikdo“ nezaplatí, ale pak nemůžete udělat spoj koberců mezi dveřmi do roviny, musíte tam dát ošklivou přechodovou lištu do obloučku, aby vyrovnala nerovnosti, které si tam naděláte. Že je lišta úplně mimo křídlo, protože koberec je špatně zařezaný, už je další „detail“. Proč? Protože to přeci není důležité, jsou to „jen“ kanceláře. A stačilo tak málo: vložit do přípravy podkladu trochu pečlivosti a vše mohlo být jinak. A že tam je „jen“ 20 lidí, kteří v kanceláři sedí a je jim to jedno? To je jeden úhel pohledu podlaháře a možná v tuto chvíli už jen krok stát se pokladačem.
Ale úhel pohledu lidí, co v kancelářích pracují, je jiný. Taky plánují rekonstrukce svých domovů nebo jejich rodiny a známí staví a předělávají. Takže nejde o 20 lidí, ale o 160 lidí, kteří služby takového podlaháře s přístupem „mně to je jedno, jsou to jen kanceláře“ pravděpodobně nevyužijí. Jen chci poukázat na to, že škatulkování zakázek a lidí se nevyplácí. Buď práci udělám, jak mám, anebo jdu od toho. Je to moje vizitka.
Pojďme se ale podívat na zakázky, kde jste ještě pod větším drobnohledem. Investorem je zákazník, co dělá rekonstrukci anebo staví nový dům. Já jsem na jednoho takového vnímavého investora narazil osobně.
Dojeli jsme na zakázku, kde jsme měli dělat přípravu podkladu. Nacouval jsem k domu, že vyložíme nářadí. Proti nám se z domu vyřítil obkladač s plastovou bedýnkou a druhý s jakousi řezačkou na obklady. Následně jsem vydedukoval, že to bylo jejich veškeré nářadí a zde poslední práce. Nasedli do auta a byli fuč. V závěsu za nimi vyšel investor. Nadával a povídal: „Přijeli, vytahali nářadí, které někde podědili nebo co, a začali s tím řezat obklady za 1500 Kč metr. Všude prachu, já měl vymalováno. Obklady vyštípané. Na otázku, co s tím budou dělat, říkali, že tam dají silikon. Když jsem jim řekl, že to tak nechci, tak mi odpověděli, že se to okouká. Tak jsem jim řekl, ať si to seberou a vypadnou. Ani vysavač neměli, akorát bordel po nich zůstal.“ Otočil se na nás a dodal: „Tak, a co máte s sebou vy, pánové? Doufám, že jste na tom mnohem lépe.“
A stoupl si vedle našeho auta a že se podívá, s čím u něj budeme pracovat. Když už jsme šli poněkolikáté do baráku s vercajkem v rukou, zeptal se: „Tohle všechno budete opravdu potřebovat?“ Tak mi prolétlo hlavou: obkladače vyhodil, protože toho měli málo a bez vysavače, a nás vyhodí, protože toho máme moc a vysavače dva…
A co jsme měli s sebou za nářadí ?
Dva vysavače Janvac + separátor, frézu Colibri s diamanty na odstranění zapečeného anhydritového šlemu, frézu Festool RG 130 na kraje a místa, kam se velká nedostane, Festool aku Vecturo s diamantem, kam se RG 130 nedostane, dvě brašny plné malého drobného nářadí, orientační měřák na vlhkost v podkladu, měřáky na teplotu a vlhkost vzduchu, CM měřák na přeměření zbytkové vlhkosti, termokameru pro kontrolu podlahového topení a případné tepelné mosty, aku sekací kladivo na opravu betonových schodů, aku vrtací příklepové kladivo na ukotvení schodových hran, diamantový dělicí systém na dilatace v podkladu, hadice na přívod vody, digitální dávkovač vody, tři míchací stanice Janser + dvě míchadla, ježky, boty a rakle na nivelování, aku wapku na mytí po nivelování. K tomu zakrývací plachty na HS portály a okna – slunce je prevít, a pak dilatace kolem stěn a další drobné věci v systeinerech. Prostě standard, na který jsme zvyklí.
První, co udělám, když přijdu na zakázku, že vysaju podklad. Nemám rád, když se všude víří prach a musíme to dýchat. Zdraví máme jedno. Chvíli se na nás díval, co děláme, vydržel skoro tři hodiny, a pak musel odjet: „Dejte mi vědět, až budete končit, tak půl hodiny dopředu, a já si to dojedu převzít.“ „Máme hotovo,“ voláme zákazníkovi k večeru, jdeme se umývat a nakládat nářadí. Zákazník dojel, na podlaze viděl vylitou nivelaci jako zrcadlo, vysekl poklonu (pro nás standardní podlahářská práce, pro pána nadpozemské dílo a profesionální přístup). Také nám řekl, že staví tento dům pro svou dceru a vše si tam dozoruje sám. „Pánové, smekám, to byl sehraný orchestr. Všude vás budu doporučovat, děkuji za vaši práci, a to nářadí, to je radost pohledět.“
Mohli jsme si toho nářadí vzít polovinu. Mohli jsme to tam udělat tak nějak jako že dobrý. Šlo to nacenit levněji, protože některé práce neuděláme? Třeba detaily mezi místnostmi. Nebo jsme mohli spočítat nivelaci maximálně na 3 mm, a jak to dá, tak to dá. Ale proč to dělat? Vždyť na to máme vybavení, tak proč dělat vědomě špatně a jít domů s tím, že je to odfláknuté, že to za ty peníze stačí? Nebo udělat práci „na půl plynu“, protože jde o kanceláře? Kdepak, nejsme pokladači, jsme podlaháři.
A co vy, podlaháři, škatulkujete zákazníky? To je pro stavební firmu, takže to je dobré, a tohle je pro majitele domu, tak to udělám lépe? Za mě scestný názor. Nemusí se vám to do budoucna vyplatit. Jak vnímáte své nářadí, v jakém ho máte stavu? Buďte si jisti, že zákazníci si toho všímají. Pokukujete po nějakém dalším, co vám pomůže pracovat ještě lépe a efektivněji? Já jsem opravdu fanda nářadí, ale to se asi všeobecně ví. Má to pro vás své výhody. Když si nebudete vědět rady, jaké nářadí na co použít, jaké brusky a diamanty jsou dobré, měřáky na vlhkosti, pily, střihačky a řezačky, můžete mi zavolat anebo napsat. Najdeme optimální vercajk na každé řešení detailu. A abych vás navnadil nebo abyste trochu nasáli tu atmosféru, tak vám sem dám pár fotek.podlahá
Pepa Voborník
www.videopodlahy.cz