Proč dřevo pracuje silou posunovací lokomotivy, i když jsou všichni ostatní na dovolené; jak souvisí roztržené trenýrky a roztržená podlaha; jak je možné, že dřevo pije jako duha, ale vždycky s mírou.
Karel se rozhlédl kolem sebe, spolykal všechny nadávky, které mu slina přinesla na jazyk, a jen si rezignovaně povzdechl. Výjev za sklem před jeho očima byl dostatečně dramatický – zvlněná tmavá dubová podlaha připomínala rozbouřený oceán. Ten výjev si zasluhoval větší publikum. Bohužel Karel byl jediný, kdo měl možnost přes zamčené prosklené dveře tuto scenerii obdivovat. Všichni ostatní někam zmizeli.
Neměl sem vůbec dneska jezdit. Vrátil se z dlouhé zahraniční cesty o tři dny dříve, nikomu ani nezavolal a rovnou spěchal na stavbu svého domu. Firma ho v e-mailech ujišťovala, že vše běží dobře, termíny se plní… Na stavbě nikde nikdo, buňka zamčená, lopata zapíchnutá v hromadě štěrku. Nějaký výkres v louži pod míchačkou. Výjev jako z pohádky – široko daleko ani živáčka. Nikdo nepracoval. Tedy skoro nikdo… Dřevo v podlaze pracuje… Má důvod.
Důvodem, proč dřevo pracuje, je hygroskopicita. Toto slovo, které není zvukomalebné, natož srozumitelné, říká, že materiál přijímá a uvolňuje vodu do své struktury podle vnějších podmínek. Pojďme se na tento jev podívat zblízka. Dřevo je tvořeno z různých organických látek. Některé z nich mají schopnost na sebe vázat vodní páru a dělají to rády, vytrvale a úspěšně. Pokud je strom živý nebo čerstvě pokácený, obsahuje tolik vody, že je jí někdy i více (na hmotnost) než všeho dřeva dohromady.
Ponecháme-li ale dřevo například na průvanu a chráněné před deštěm, jeho vlhkost výrazně klesne. Jestliže čerstvě pokácený strom má vlhkost dřeva kolem 100 % (voda je těžší než dřevo, proto jí na objem stačí méně), pak proschlé dřevo nemá již vodu volnou – tedy kapalnou, která by vytékala z pórů. Má mezi 10 a 20 %, přibližně. Jenže právě tato voda nám se dřevem nejvíce cvičí. To, jestli bude dřevo pracovat, nebo si lehne a ani se nehne, můžeme ovlivnit i my. Stačí si uvědomit, že tím, do jakého prostředí ho umístíme, můžeme ovlivnit, zda bude dřevo sesychat, bobtnat – tedy vodu uvolňovat nebo přijímat. Prostředím, které můžeme ovlivnit, je například interiér. Máme doma suchý vzduch, naplno zapnuté podlahové topení a maličko pootevřené okno? Pokyn pro dřevo – pracuj, makej. Zbavuj se vody, snižuj vlhkost. A sesychej, tedy zmenšuj rozměry! Šup, šup. A dřevo maká, sesychá, až mu při tom praská povrch, rozevírají se spáry a při chůzi se projevuje silným lupáním.
Anebo se nám může stát to, co Karlovi. Stačí těsně uzavřít dřevo v novostavbě plné vody, kterou jsme tam použili a ponechali ve stěnách, betonech a dalších konstrukcích. Voda se začne uvolňovat a dřevo ji začne pohlcovat. Tím se zvýší jeho vlhkost a také rozměry. Jenže kam má své nové větší rozměry dát, když místnost je stále stejná? Je to stejný osud, jako potkává nás muže s konzumací piva. Bříško roste, knoflík zůstává na svém místě…
Karel se snaží otevřít prosklené dveře, ale nejde to. Dřevo zapřené o rám dveří posunulo spodní roh natolik, že dveře jsou zkřížené a nelze je otevřít ani menší, ani větší silou. Nejde ani otočit klíčem, protože kování už není v původní rovině, a tak se z Karlova budoucího obývacího pokoje stala nedobytná pevnost. Copak tak tenká prkénka v podlaze mohou mít takovou sílu?
Ano, mohou. Dřevo při svých rozměrových změnách vyvine síly, které se podobají silám posunovací železniční lokomotivy. Jedná se o megapascaly, které nejde jen tak zkrotit. Bobtnající nebo sesychající dřevo se dokáže utrhnout od betonu, ke kterému je přilepeno, dokáže deformovat sousední stěny nebo jiné konstrukce. Ale nejčastěji dojde při bobtnání podlahy k vydutí, deformacím jednotlivých dílců, k jejímu zvednutí a zvlnění. Nejsou vzácné případy, kdy se podlaha vyduje na několika místech do půlmetrové výše.
Až tak velká záhada to není, pokud sečteme dohromady ty desetinky milimetru až milimetry, o které se zvětší nebo zmenší každý jednotlivý prvek – např. vlys – podlahy.
A jak bylo řečeno, pracující dřevo není možné běžnými prostředky udržet – hřebík se ohne, vrut se ustřihne, lepený spoj se utrhne. (A co následuje? Investor nezaplatí, developer reklamuje, podlahář krachuje, pojišťovna neplní a znalec razítkuje posudek…)
Copak nemůžeme dřevo upevnit tak, aby se jeho rozměry neměnily? Částečně můžeme a děláme to – ať už se snažíme využívat ocel pro různé formy stažení dřeva, nebo opět pomocí dřeva. Využijeme faktu, že dřevo podél vláken pracuje mnohem méně než napříč vláken, proto kombinujeme ve výrobcích směry vláken. U velkoplošných desek se to jmenuje překližování, a odtud už je jen krůček k překližce. Stejně tak mají vícevrstvé podlahoviny střed z materiálů s kolmým směrem vláken na horní nášlapné vrstvy, a proto mají také menší deformace než obdobně velké dílce z rostlého dřeva. Jenže stále zůstávají hygroskopické, a tedy mohou vytvořit i překvapivě výrazné deformace.
Občas dojde i ke vzniku trhliny ve dřevě. Ti, kdo dávali pozor, už teď vědí, že na dřevo a pevně spojená okolní místa působí veliká síla (ano, lokomotiva). A ta síla dřevo roztrhne.
Jenže ono je to kapánek složitější. Snadněji si to může představit někdo, komu se při neopatrném pohybu roztrhl oděv. Například trenýrky. Přírůstkem objemu sedacího svalu vznikne zvýšené pnutí v celé ploše přiléhajícího textilu. Stejně tak vzniká velké pnutí mezi dvěma částmi přilepené dřevěné podlahy. Síla, kterou toto pnutí (nebo správněji napětí) vyvolá, je velmi vysoká. Ale jak trenýrky, tak podlaha stále ještě drží. Pnutí se dále zvyšuje (pohybem usedajícího občana a dalším poklesem vlhkosti) a působící síla roste. V okamžiku, kdy je tato síla větší, než kolik unese nejslabší vlákno (textilu i dřeva), dojde k prasknutí. Tím dojde k v daném místě k oslabení a začíná se rozbíhat trhlina. Tím ale současně dojde k poklesu působící síly a trhlina se může zastavit. A byť jak v trenýrkách, tak v podlaze trhlina zůstává, dochází k částečnému uvolnění. Občanovi se uleví, že jej textil neopustil zcela, a v podlaze dojde k poklesu mechanického napětí. Pokud ale bude občan dále pokračovat do dřepu a podlaha bude dále vysychat, dojde k opakování procesu a na stejném nebo jiném oslabeném místě dojde k dalšímu rozvoji trhlin… A tentokrát to může mít i zásadnější dopady.
Zásadní dopady ovšem měl Karlův předčasný návrat ze služební cesty. Zavolal stavbyvedoucímu s nevinným dotazem, jak to na stavbě vypadá. A milý pan stavbyvedoucí mu začal líčit, jak zrovna chlapi makají na fasádě, že tam zrovna teď má všechny chlapy, protože to slíbil, a že jde všechno podle plánu. Karel mu poděkoval a poslal mu selfíčko se stavbou…
Z našeho vyprávění by se mohlo zdát, že dřevo je bumbrlíček, kdekoli se dostane k vodě nebo do sucha, nezná míru. Opak je ale pravdou a díky střídmosti našich dřev naše krovy, podlahy, stropy, mosty a další stavby dosud stojí.
Dřevo se totiž chová poměrně přesně a způsobně podle tabulek. Nebo nám ty naše tabulky a vzorce docela dobře sedí s realitou. Rozměrové změny dřeva nastávají u dřeva suchého pod bod nasycení vláken. Kdybychom měli takový bod také, těžko bychom si objednávali osmé pivo nebo čtvrtou sedmičku červeného. Dřevo ho má, a i když dál vodu přijímá (například při ponoření), své rozměry už nemění a nedeformuje se. Toho využíváme i my při tzv. mokré ochraně dřeva – hmyz ani některé obávané dřevokazné houby už takto mokré dřevo nevyhledávají. Bod nasycení vláken odpovídá zcela přibližně 30 % vlhkosti. Pro naše stavby používáme ideálně dřevo pod 20 %, do interiérů pod 10 %. A takto suché dřevo už opět hmyzu a houbám nechutná.
Nemůžeme ale být po přečtení tohoto článku překvapeni, když se nám trámy pergoly postavené z úplně mokrého dřeva po čase zkroutí a rozpraskají. Stejně tak nás už nepřekvapí Karlova podlaha, která byla uzavřena v naprosto vlhkém prostředí a nabobtnat prostě musela. Rozumíme i vlně požadavků na posudky podlah na konci dlouhého topného období a je nám naprosto jasné, že dřevem lze trhat skály.
Zdálo by se, že s lety, kdy dřevo pracuje, musí přijít únava, odpočinek, důchod. Jenže dřevo si důchodové pojištění neplatí, a tak mu nezbývá nic jiného než pracovat pořád. Po padesáti letech, po sto letech, po staletích. Dřevo se, jak říkal jeden podlahář, „nevycuká“ – pořád pracuje. Co se může s přibývajícími lety změnit, je jeho složení. Prostě o něco ubude látek schopných na sebe vodu vázat. Ale ani to jej do důchodu nepošle, a tak najdeme i dnes dřevo staré staletí, které umístěním do nevhodných podmínek rozpraská nebo nabobtná.
A pro ty zvídavější z vás doplníme i čísla. Ale nebojte, jen přibližná a nebudou na vás poslány ani vzorečky a výpočty. Dřevo bobtná a sesychá v rozmezí od 0 do přibližně 30 % (váhové vlhkosti). Přitom jsou jeho změny na délku téměř zanedbatelné. Na šířku se jedná o jednotky procent v celém rozsahu.
Pro orientační výpočet můžete použít koeficient 0,25 %, kterým vynásobíte šířku prvku při změně jeho vlhkosti o jedno procento.
Napětí, které vzniká při bobtnání a sesychání, může dosahovat až 4 MPa. A to není málo. Karlův příběh by měl nějak skončit. Vždyť i v pohádkách drakovi zůstane na každém krku sečná rána a Honzovi zůstane na krku princezna. Až budeme žít v pohádkové říši, taková stavební firma zaplatí všem všechno, co dluží a co pokazila – a propadne se do exekuce, prolhaný stavbyvedoucí se propadne hanbou a zádržné propadne ve prospěch stavitele. Ale nepropadejme klamným iluzím, v naší době a v naší zemi to někdy může dopadnout i jinak. Jediné, co víme opravdu jistě, je, že dřevo na podlaze i všude jinde bude pracovat stále dál, stále podle stejných regulí a bez nároku na důchod.
Ing. Marek Polášek, Ph.D.
www.woodexpert.cz
TÉMATA DÍLŮ
- Vůně dřeva. Proč parkety nevoní lesem, proč některé vinyly páchnou a proč nepouštět úředníky do lesa.
- Tvrdý oříšek. Proč traktor důlek do parkety neudělá a tchyně ano, pes v zatáčce ve smyku; proč musel faust do pekla stropem, když je přeci peklo dole.
- Spolubydlící. Brouk, který miluje parkety víc než my řízek; houba, kterou do košíku nedáte a penicilin bez předpisu.
- PRACANT BEZ DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ. PROČ DŘEVO PRACUJE SILOU POSUNOVACÍ LOKOMOTIVY, I KDYŽ JSOU VŠICHNI OSTATNÍ NA DOVOLENÉ; JAK SOUVISÍ ROZTRŽENÉ TRENÝRKY A ROZTRŽENÁ PODLAHA; JAK JE MOŽNÉ, ŽE DŘEVO PIJE JAKO DUHA, ALE VŽDYCKY S MÍROU.
- Dutohlavec. Proč nepřilepená místa podlahy najdeme poklepem a proč je přestat hledat, proč helvétská víra už není to, co bývala, a proč svazek na věčné časy nevydrží někdy ani pár měsíců.
- Fraktura se zárukou. Kurz chůze po mokrém dřevě, proč se (ne)dá bruslit na terase a proč se Němec cítí nejistý, když Čech táhne a Brit sleduje kyvadlo.
- Plápoláku, táborej. Proč se bojí projektant dřeva, a ne naopak, Vrchní, prchni aneb Únikové cesty z restaurace.
- Salon krásy. Proč vlastně potřebuje krásné dřevo make-up, proč chce vypadat starší a proč olej vrásky nezakryje tak dobře jako lak.
- Jak přišel krtek o kalhoty. Pohled na podlahu zespod, proč nový podsyp starý nepřekoná, proč je o patro níž všechno slyšet a jak umí podlaha plavat i na suchém betonu.
- Dubová palice. Proč paní móda už sto let podlahám nevládne, i když se snaží; proč zrcadlo neví, kdo je na světě nejkrásnější, a proč to má vliv na několik miliard lidí.
