Památková obnova a dostavba Nového proboštství Metropolitní kapituly na Pražském hradě

Památková obnova a dostavba Nového proboštství je specifický případ v chráněném areálu Pražského hradu, kdy soukromý investor – Metropolitní kapitula u sv. Víta – realizoval takto rozsáhlý a komplikovaný projekt.

Je třeba zdůraznit, že od samého počátku byla spolupráce všech zúčastněných modelová a funkčně ideální. Již v úrovni soutěžní přípravy studií byly ve společné shodě určeny základní parametry a komplexní možnosti řešení dodržující přísné zásady památkové a archeologické péče o areál Pražského hradu. V tomto případě bylo také nezanedbatelnou výhodou, že Archeologický ústav AV ČR má přímo na Pražském

Komplexní práce na památkově chráněném objektu

Památková rekonstrukce Nového proboštství, sídla Metropolitní kapituly u sv. Víta, je ukázkou komplexních prací na památkově chráněném objektu. Práce na původní budově zahrnovala prakticky všechny disciplíny restaurování a řemeslných prací. I v případě truhlářských prvků, jako jsou dveře, obložky, deštění, vestavěné skříně, nedošlo k běžné repasi, ale spíše k restaurování nebo vysoce specializovanému zásahu v rámci uměleckého řemesla. Přestože objekt po druhé světové válce byl využíván především utilitárně a nevhodně upravován, zachoval se značný rozsah dochovaných prvků včetně povrchových úprav. Ve většině případů tak nebyly povrchové úpravy komplexně sejmuty, ale byly obnoveny a v chybějícím rozsahu doplněny.

Obnova fládrování interiérových prvků

Dobrým příkladem je plošná obnova fládrování interiérových prvků, kde jen velmi malé procento povrchů bylo provedeno nově. To platilo i pro vnitřní křídla oken a deštění. Vnější spodní dvoukřídlá okna byla nahrazena replikami, protože v 90. letech došlo k nevhodným truhlářským úpravám, které obnovu znemožnily. Fládrování bylo provedeno klasicky v olejových barvách, za pomoci hřebenů a upravených štětců. Práce nebyla právě snadná, protože fládristé často navazovali na zachované celistvé povrchy, a v jejich doplnění bylo třeba zvládnout rukopis původních řemeslníků. Pro monochromní nátěry vnějších rámů oken a křídel byla po zkouškách vybrána olejová barva z produkce firmy Kreidezeit. Je již zřejmé, že se tato volba vyplatila.

Obnova parketových podlah

Parketové podlahy v provedení skladby vídeňských čtverců byly v minulosti plošně polepeny linoleem. Na jednu stranu je sice poškodilo lepidlo, ale na stranu druhou unikly zničení poměrně neohleduplným provozem. Po opatrném sejmutí lina se potvrdil původní odhad, že nebude třeba všechny parkety plošně nahradit a rozebrat. Protože však množství soudobých technologií vyžaduje poměrně značné instalační trasy, navrhli projektanti horizontální páteřní trasy podél stěn a vertikální v komínech. To také umožnilo důslednou kontrolu stropních a podlahových trámů. Na druhou stranu to přineslo problém s doplněním zóny vídeňských čtverců, které bylo třeba vyjmout. Vyjmuté čtverce se po opravě použily k doplnění poškozených zón jinde na dotčené podlaze a do zóny tras byly položeny čtverce nové. Ty však bylo třeba vhodně upravit, tak aby nevznikl nežádoucí vizuální rozdíl mezi starým a novým materiálem, což se povedlo ručním dobroušením nových kusů, mořením a finální úpravou v oleji. V tomto případě byla zvolena varianta napuštěním vhodnými oleji z produkce firmy Osmo. V plochách z vídeňských čtverců bylo postupováno s ohledem na jejich maximální zachování a po shodě s investorem bez značného důrazu na dokonalou rovinatost. Vhodným zapojením a patinováním nových prvků se tak podařilo dosáhnout celistvého kvalitního výsledku za zachování hodnoty stáří.

Restaurování maleb v interiérech

Disciplínou čistě restaurátorskou potom byla konzervace a obnova maleb v interiérech hlavní budovy. Jistě nejzajímavějším krokem bylo restaurování kazetových stropů hlavního schodiště a bývalé kaple Panny Marie. Hlavním úkolem bylo vyčištění stávajících maleb a polychromie, jejich konzervace a doplnění chybějících částí. V případě kazetového stropu hlavního schodiště bylo také třeba provést statickou výměnu porušeného trámu. Obnovena byla malba na stropě budoucí kanceláře děkana Metropolitní kapituly, kde se zachovaly fragmenty šablonové výmalby. Nejtěžším úkolem bylo však vyřešení problematiky výmalby hlavního schodiště. Ta byla provedena hlinkou a z mnoha důvodů (klimatické vlivy, zatékání apod.) došlo k porušení pojítka barvy (sprašovala). K tomu se ještě vázala chybně zvolená omítka v době původní realizace. Pro zvýšení hladkosti omítky byla použita křída a další příměsi, které spolu se zatékáním malbu odloučily. Nebylo možno malbu zachytit k zasolenému podkladu ani omítky odsolit. Bylo rozhodnuto, že nejzasolenější partie omítek budou sneseny a nahrazeny omítkou novou a na ni bude provedena šablonová výmalba jako replika. Na jižní stěně se malba zachovala v dobrém stavu, ale omítka byla potrhaná sítí drobných trhlinek. Malba byla zachycena, trhliny vytmeleny. Celá stěna s malbou byla vyčištěna, konzervována a překryta ochranou separační vrstvou na celulózovém základu. Tím byla originální malba kvalitně separována, aby na ni byla provedena replika hlinkové šablonové malby. Důvodem bylo sjednocení všech čtyř stěn.

Socha sv. Václava

V nároží západního rizalitu hlavního průčelí je na konzole a pod bohatým baldachýnem osazena pískovcová socha sv. Václava od sochaře Ludvíka Šimka. V rámci restaurování fasád byla značná pozornost věnována právě i této soše. Technologické postupy jsou paradoxně podobné pro restaurování prováděné licencovanými restaurátory sochaři na soše i na fasádách prováděných kameníky, nehledě na to, zda je plocha řešena jako cihelná nebo kamenná. Na rozdíl od dnes často uplatňovaných metod čištění tryskáním, chemickými odstraňovači nebo dokonce přemalováním je v areálu Pražského hradu uplatňován přístup tradiční vyladěný léty praxe, zvláště na katedrále sv. Víta. Před zahájením mokrých technologických procesů jsou nejprve odstraněny výkvěty solí na fasádě i v soklové části. Teprve potom byl celý povrch zdiva šetrně omyt čistou vodou pod mírným tlakem (ideálně teplou vodou či kombinací páry a vody). Tlak vody nesmí ohrozit poškozené a uvolněné části ani poškodit povrch zdiva. Běžně jsou používány rosné stěny a parní čištění. Obecně lze konstatovat, že použití horké vody v kombinaci s párou je pro čištění plochy kamene i cihelného zdiva ideální (samozřejmě za pečlivého sledování teploty – nesmí dojít k teplotnímu šoku materiálu, zvláště v případě subtilních prvků). Při použití rosné stěny je přísně dodržován technologický postup, tj. nechat vodu působit tak dlouho, aby dostatečně změkčila krusty. Pro naměkčení krust i pro případné povrchové odsolení jsou používány buničinové obklady (např. Arbocel, SUBCEL F3000 apod.). Jako detergent je používána mýdlová, čpavková, octová voda či vodný roztok hydrogenuhličitanu amonného, ale je třeba dodržovat technologické postupy a obecně spíše nižší koncentraci účinných látek. Ověřeným způsobem je míchání mýdlových emulzí s uvedenými přísadami. Nemalou výhodou byla skutečnost, že kamenné partie fasády zhotovili velice zkušení kameníci katedrální huti z poměrně kvalitního hořického pískovce. Cihly pro stavbu byly také nejvyšší jakosti a je zajímavostí, že je dodával bratr architekta Mockera Václav ze své soukromé cihelny.

Břidlice na střechu přišla z Argentiny

Podstatnou částí realizace obnovy Nového proboštství byla také obnova střešní krajiny. To zahrnovalo restaurování všech klempířských prvků vikýřů a všech ostatních pasířských prvků výzdoby. Břidlice byla vybrána na základě provedených testů a referencí z terénu. Pro černou plochu břidlicových šablon byla vybrána v areálu Pražského hradu ta dlouhodobě úspěšně používaná, španělské provenience z oblasti Cabrera Mountains, lom Carbajal de la Romana, produkt „Del Carmen“ o tloušťce 8–10 mm (fa. NSQ), která vyhověla zkoumaným parametrům i doloženými testy. Problémem byla ovšem zelenkavá varianta břidlice, která vytváří obrazce závěsků a kosočtverců – ta se v Evropě nyní netěží. Nakonec se podařilo zhotoviteli zajistit kvalitní břidlici typu Riverstone těženou v Argentině.

Moderní dostavba

Návrh dostavby dvorních křídel vychází z přísných podmínek stanovených Odborem památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. Z hlediska obnovy hmot původně realizovaných Josefem Mockerem byl pečlivě zvažován postup a materiálové řešení. Ač existují původní plány, bylo ateliéru Studio Acht doporučeno volit spíše soudobé řešení, ať již z hlediska technologie, tak materiálu. Konstrukce obou křídel dostavby využívá rámového ocelového systému, jejich plášť je navržen v duchu současné architektury, v kombinaci režného pískovce (navržen z lokality Vyhnánov) a skleněných ploch. Západní křídlo, určené ke komerčnímu využití (kavárna), bylo navrženo na místě přístavby stájí, které byly odstraněny v minulém století. Nově navržené východní křídlo (s administrativním využitím) nahradilo někdejší přístavbu a kočárovnu, zbořené ve stejné době jako stáje. Tato partie podél vnitřní strany severní parkánové hradby byla vytěžena při realizaci severní větve kolektorové sítě Pražského hradu a v podstatě nebyla nikdy uvedena do přijatelného stavu. V nadzemní úrovni se nový objekt neprojevuje, pouze mírně zvýší nivelitu nádvoří v severní partii, což je řešení přijatelné a patrně realizované již Josefem Mockerem.

Zdařilý výsledek

Obecně lze uvést, že všechny disciplíny restaurování v rámci obnovy Nového proboštství lze považovat za mimořádně kvalitně provedené. Do jisté míry mezi zdařilými jednotlivými zásahy vyčnívá restaurování pláště Nového proboštství, které zohledňuje desetiletí zkušeností s plošným restaurováním plášťů historických objektů – zde zejména v kombinaci cihelných ploch a pískovcových architektonických detailů. Toto obecné hodnocení přihlíží k rozsahu a složitosti technologických postupů, míry zachování známky stáří, jeho hodnoty a vizuálního zapojení do parteru náměstí U Svatého Jiří, což v konečném důsledku zvyšuje hodnotu objektu v areálu Pražského hradu. To, co není vidět, ale přesto je třeba zmínit, je citlivý přístup k archeologickým situacím a nálezům. V mnoha případech se jednalo o rozsáhlé konzervace a zajištění pro budoucí generace. Jako příklad uvádím celoplošnou konzervaci severní pozdně gotické hradby vybudované pod vedením architekta Benedikta Rieda z Piestingu.

Vzhledem ke skutečnosti, že objekt Nového proboštství čekal na svou revitalizaci dlouhá desetiletí, je třeba nyní dokončený a velmi zdařilý výsledek hodnotit nadmíru pozitivně, a nejen z hlediska památkové péče, ale i s ohledem na mimořádný přístup osvíceného investora, kterým byla Metropolitní kapitula u sv. Víta.

Mgr. Petr Měchura, Ph.D.,
památkový specialista
Odbor památkové péče
Kancelář prezidenta republiky