Tentokrát v rámci cyklu Podlahy na našich zámcích navštívíme Panství Dlouhá Lhota, které najdete ve stejnojmenné vesnici v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Nedávno zrekonstruovaný objekt, zapsaný jako kulturní památka, se pyšní dlouhou historií i jedinečnou atmosférou. Nepatří k těm, které navštěvujeme s průvodcem a ve filcových pantoflích, ale nabízí návštěvníkům možnost odpočinku, posezení v restauraci i konání nejrůznějších akcí.
Zámek byl založen v 16. století rodem Bechyňů z Lažan. Později byl upraven v barokním slohu, ale současná dochovaná podoba je výsledkem klasicistních úprav. Zámecký areál je díky svému umístnění v malebné brdské krajině nedaleko Prahy vyhledáván nejen pro relaxaci, firemní akce, svatby a oslavy, ale i pro příjemné posezení v místní restauraci či zámeckém parku. Nabízí i luxusní ubytování jak v zámeckém stylu, tak pro příznivce „moderny“, pro něž jsou připraveny prostorné pokoje v objektu Konírny situovaném na nádvoří zámku.
Pokládku dřevěných podlahovin zde provedl před několika lety Martin Sedláček se svojí firmou PODLAHY Sedláček z nedaleké Příbrami. Vzpomíná na ni jako na poměrně náročnou realizaci hlavně pro složité přípravy a vyrovnávání podkladů: „Jako podklad pro pokládku na nás čekaly pouze dřevěné stropní trámy,“ říká o zakázce Martin Sedláček. „Ty jsme museli nejdříve výškově vyrovnat a následně položit dvě vrstvy OSB desek o tloušťce 22 mm. První vrstva se šroubovala, druhá se na kříž celoplošně lepila. Finální podlahová krytina byla dubová vícevrstvá kartáčovaná lamela olejovaná tvrdým voskovým olejem s černým tmelením. Pokládala se celoplošným lepením včetně montáže dubových soklových lišt.
Do prostor restaurace jsme na zakázku vyráběli kazetovou dubovou krytinu 60 x 60 cm. Ta se také celoplošně lepila na vyrovnaný podklad OSB, poté proběhlo celoplošné broušení, tmelení kazet a olejování.“
Historie zámku Dlouhá Lhota
První zmínky o sídle se objevují v písemných pramenech již roku 1336, tehdy se ale nazývalo podle tehdejších držitelů, Bavorů ze Strakonic, Bavorova Lhota. Ta patřila ke statku Pičín, který Bavorové drželi od roku 1289. Dalšími známými majiteli Pičína a tím pádem i Dlouhé Lhoty byli zemané – 1373 Slavimír z Pičína, 1393 Albert z Pičína, 1410 Beneš z Hořovic a Rabštejna a konečně Petr Kořenský z Terešova, který celé panství před svou smrtí (1493) prodal Oldřichu Bechyňovi z Lažan. Samostatným statkem se Lhota stává až roku 1515, kdy ji po Oldřichově smrti dostává jeho syn Mikuláš. Někdy v této době zde pravděpodobně vzniká tvrz, která je však vysloveně zmiňována až roku 1630, kdy Mikuláš Bechyně z Lažan prodává ves i s tvrzí manželce svého příbuzného Juditě Bechyňové, rozené na Bohosticích. Po její smrti roku 1656 dědí tehdy již Dlouhou Lhotu její dcery Anežka, Magdaléna Markéta a Eva Kateřina. Ty ale ves ještě téhož roku prodávají Salomeně Veronice z Račína, manželce jejich bratra Kašpara Maxmiliána, který byl v letech 1668–1671 místosudím a místokomorníkem v Království českém. Během 17. století byla tvrz přestavěna na barokní zámek. V 18. století byla na svahu za zámkem zřízena francouzská zahrada. Bechyňové zámek se statkem vlastnili skoro až do konce 18. století, kdy jej byli nuceni pro dluhy prodat benediktýnům u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Od nich statek roku 1773 přechází na Růženu Stenzovou, rozenou Pechovou. Roku 1838 jej kupuje kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld, který ves připojil ke svému dobříšskému panství. Na zdejším zámku se nezdržoval a statek nadále pronajímal. Poslední majitelkou zámku byla Marie Eiflerová, která ho koupila i s okolními polnostmi před druhou světovou válkou. Po válce zámek sloužil místnímu JZD jako kanceláře a byty, byl zanedbán a zchátral. Renesance a své původní krásy se areál – dnes Panství Dlouhá Lhota – dočkal až citlivou rekonstrukcí zámku i parku, jejímž cílem bylo vrátit parku jeho původní podobu a účel, zachránit vzácné stromy a současně vytvořit místo umožňující příjemnou relaxaci i lidem 21. století.
featured
