Snižují velké formáty potřebu hydroizolace? Tato otázka může být dvousečná. S využitím dostupných podkladů, metod a podrobností obsažených v různých příručkách, osvědčených postupů používaných při obkládání a zdravého rozumu jsou hydroizolace specifikované a používané ve většině – ne-li ve všech – instalacích obkladů a dlaždic v mokrém prostředí nezbytné.
Někteří však mohou namítnout, že vzhledem ke značné ploše větší dlažby, zejména desek/panelů z porcelánových dlaždic, může být potřeba hydroizolace snížena nebo eliminována. Může to znít bláznivě, ale děje se to.
Pohled do historie obkládání ve vlhkých prostorech
Historie používání keramických obkladů ve sprchách a dalších vlhkých prostorech se v průběhu let výrazně změnila. V 50., 60. a 70. letech 20. století existovaly obkládačky formátu 15 x 15 cm, na podlahu formát 10 x 10 cm nebo 15 x 15 cm a mozaiky rozměrů do 5 x 5 cm na lepencích. Situace se změnila během 80. let, kdy se objevily podlahové dlaždice 20 x 20 cm, které se začaly používat i ve vlhkých prostorách. Později přišla „nová velká dlaždice“ – 30 x 30 cm, která si rychle našla místo i na zdech.
Dnes se lisované dlaždice vyrábějí v různých velikostech – rozměrech, např. 30 x 60 cm, 60 x 60 cm, 60 x 120 cm a v mnoha rozměrových kombinacích. To umožnily změny v technologii výroby a přibližně před 10 lety vyšli výrobci v Itálii na trh s novým typem obkladového prvku, který se stal známý jako tenká porcelánová dlaždice s nasákavostí do 0,5 %. První výrobky měly rozměry hrany 1 x 2,5 m, nyní velikosti dosahují až 1,6 x 3,2 m. Tloušťky jsou od 3,6 mm (včetně podlepení) do 5, resp. 6 mm.
V 70. a 80. letech byly hydroizolační produkty omezené, stejně jako bylo obtížné získat informace o způsobu jejich využití v rámci pokládky dlaždic. Zpočátku to byly materiály na bázi bitumenu včetně známé lepenky IPA. Postupně na trh přicházely nové a nové materiály a jedním ze způsobů, jak k nim získat literaturu a informace o instalačních technikách, byla účast na různých workshopech výrobců. Dalším způsobem bylo vyžádat si zaslání informací. Časy se změnily. Máme sice podklady od výrobců keramiky nebo od výrobců podkladů včetně suché výstavby, ale co nemáme, jsou systémové příručky. Pouze Cech obkladačů ČR vydal pokyn č. 50 Navrhování a provádění obkladů a dlažeb a informaci EUF o XXL formátech a dva speciální pokyny č. 03/2015, aktualizované v roce 2023: Hydroizolace pod keramickým obkladem, mozaikou nebo kamenem v interiéru – rozhraní mezi obkladačem a instalatérem, vydaný ve spolupráci s Cechem topenářů a instalatérů ČR, a č. 20/2015, aktualizovaný v roce 2024: Systémová hydroizolace pod obklady/dlažby z keramiky a přírodního kamene v interiéru. Všechny pokyny jsou pro členy zdarma. Nečlenové si je mohou zakoupit.
Obr. 2: Obkladač zřejmě o hydroizolaci stěn
ve sprše asi něco slyšel.
Z hlediska norem se neděje nic kvůli rigidnímu postoji ČKAIT, která brání vydání revize norem ČSN 73 3450 z 1978 a ČSN 73 3451 z roku 2004 a nastartování procesu tvorby dalších norem. O normě týkající se hydroizolací ve vlhkých prostorách není ani slechu. Tady bude vhodné využít doporučení NERV č. 28: převzít normy z Německa a Rakouska. Praxi by to pomohlo.
Bohužel ani výrobci keramiky se zpočátku hydroizolacemi úplně nezabývali. Uváděli sice různé způsoby instalace van a sprch na různé podklady, žádný z nich však nezmiňoval hydroizolaci jako možnost nebo požadavek. Mnohdy to není ani dnes, protože vycházejí z představy, že jsou pouze výrobci daného produktu. Nedomysleli situaci, že správná instalace – montáž – rozhoduje o referenci daného výrobku. Výrobci musí uvažovat v širších souvislostech, jak je jejich výrobek zabudován, což se postupně děje.
Používání neschválených nebo nekompatibilních produktů znamená katastrofu
Během doby se sádrokarton stal extrémně oblíbeným stavebním materiálem stěn pro nové i předělávané prostory, a to jak rezidenční, tak komerční. Oblíbené je také jeho použití v koupelnách a dalších vlhkých prostorách. Příručky sice uváděly upozornění, že určité podkladové materiály používané ve vlhkých prostorách podléhají poškození v důsledku pronikání vlhkosti, ale to nemálo stavitelů neodradilo od jejich použití ve sprchách kvůli jejich rychlé a levné aplikaci bez provedení hydroizolačních opatření s odkazem, že „zelený“ sádrokarton je přeci odolný proti vlhkosti. Totéž se týká vzájemně nekompatibilních výrobků nebo výrobků, které nejsou určeny do vlhkého prostředí bez náležité hydroizolační ochrany. Postupem času většina zjistila, že takové „řešení“ téměř pokaždé selže. Bohužel existují lidé, kteří se této praxe drží dodnes, což nic netušícímu spotřebiteli způsobí časem bolesti hlavy – a to je jen začátek. Plísně, řasy a bakterie čekají ve skrytém temném koutku a jsou vždy připraveny k útoku.
Dnes vidíme stále větší rozměry keramických porcelánových obkladových prvků. Jsou to rektifikované desky/panely používané jako povrchové úpravy stěn ve vlhkých prostorách. Vypadají skvěle a dobře fungují, pokud je na dokonale rovný podklad správně nanesen hydroizolační přípravek.
Tyto hydroizolační produkty zahrnují membrány:
a) jednosložkové/dvousložkové tekuté membrány,
b) fóliové membrány nalepené tekutou hydroizolací,
c) deskové hydroizolační materiály ve formě konstrukčních, které jsou z extrudovaného polystyrenu s cementovým povlakem a skelnou tkaninou jako nosné desky.
Nesmíme však zapomenout na manžety jako nedílnou součást hydroizolačních opatření.
Porcelánové obklady jako desky/panely ve vlhkých prostorách hydroizolaci stále potřebují!
Zde je problém. Pokud nejsou hydroizolační systémy správně nainstalovány, dochází k dalším poruchám a oprava nebo výměna může být mnohonásobně dražší než původní cena zakázky. Zdá se, že u některých lidí, kteří navrhují, staví nebo rekonstruují a počítají s keramickými porcelánovými obkladovými prvky, existuje znepokojivý trend. Mýlí se, věří-li, že výše zmíněné výrobky jsou vodotěsné, a tím se eliminuje potřeba hydroizolačního systému.
Obr. 3: Jak je provedena hydroizolace podlahy, se nedozvíme,
protože ji zakryje sprchová vanička.
V praxi se vyskytují „samozvaní obkladači“, kteří nic nerespektují. Příkladem může být provedení sprchy, kdy zřejmě „odborník“ udělal v rozích na stěně bandáže bez toho, aby nanesl hydroizolaci na celou plochu sprchy. Ani po upozornění svůj názor nezměnil. Má přece svoji pravdu. Klient byl ale opatrný a hydroizolaci koupil. Jenže část sprchy byla již obložena a tu nikdo demontovat nechtěl…
dr. Eduard Justa
Foto: autor
