Plápoláku, táborej – proč se bojí projektant dřeva, a ne naopak

Byla to náhoda, nebo osud? Právě, když na hasičské zbrojnici za velké účasti téměř všech místních dobrovolných hasičů končila schůze a starosta děkoval za účast na brigádě, rozezněla se siréna a všem začaly pípat na mobilech esemesky. „Ty vole, hoří naše hospoda!“

Ještě nikdy, ani při cvičení, ani při ostrých výjezdech, nebyla místní zásahová jednotka tak rychle venku ze zbrojnice jako dnes. Hoří přece naše hospoda. Část mužstva běžela po svých, část vyjela s transitem, velitel u vrat vracel zpátky ty, kteří vyběhli bez přilby nebo jim nějaká část výzbroje chyběla.

Požár je zřejmě tím nejhorším, co může jakoukoli stavbu potkat. Proto se mu snažíme předcházet všemi prostředky. Proto obce, města, firmy i stát zřizují jednotky hasičů, platí nemalé prostředky na jejich vybavení a výcvik. A proto také máme celou armádu odborníků na protipožární řešení, kteří z moci úřední dohlížejí na provedení staveb, jejich vybavení a zařízení. Povolují, zakazují, brání kolaudaci, schvalují a zamítají.

V celé Evropě je vybudován systém norem a zkoušení výrobků, který má účinně bránit používání výrobků a materiálů ve stavbách, které jsou nebo by mohly být potenciálně nebezpečné v případě požáru. Nebezpečnost není jen to, zda daný materiál hoří hodně, nebo málo, zda hoří rychle, nebo pomalu, ale také jaké se při jeho hoření uvolňují látky, jestli z něj odlétávají nebo odkapávají hořící částice a jaké množství kouře se uvolňuje.

Právě kouř a v něm obsažené škodliviny jsou jednou z hlavních příčin tragédií při požárech. Proto se tak velká pozornost věnuje povrchům podlah, stěn a stropů, protože se jedná o největší, a tedy nejvýznamnější plochy.

„Dřevo přece hoří, tak o čem se tady chceme bavit?“ zahájil schůzi na velmi vysoké úrovni velmi vysoký úředník. Schůze to byla důležitá, o využívání dřeva ve stavebnictví a pro vícepodlažní budovy. A protože toto není vymyšleno a je to bohužel pravdivá realita, nebudeme dále nic prozrazovat.

Hoření dřeva je paradoxně jeho největší výhodou z hlediska bezpečnosti při požáru. Vadí, že hoří, tedy uvolňuje teplo, které může vést ke vznícení dalších materiálů v objektu. Vadí, že hoří, protože při hoření vzniká kouř, který je nebezpečný. Ale hlavní výhodou je, že hoří předvídatelně, že neztrácí pevnost a hoří dlouho.

Jistě jste viděli snímky budov po požáru – nad začernalými zdmi se stále tyčí ohořelý, ale pevně stojící krov. A kdyby lidé neměli megalomanské sklony a nenamontovali na katedrálu Notre-Dame v Paříži extrémně těžkou ocelovou věž s pláty olova, mohla i tato katedrála přežít obrovský požár s mnohem menšími škodami. Katedrály přesto, že jejich krovy tvoří takřka les dřevěné konstrukce, s požárem počítaly. Vědělo se, že dřevo shoří, ale stropy byly stavěny tak, aby hořící dřevo nemohlo spadnout dolů, do chrámové lodě. Taková řešení bychom mohli nalézat i dnes, vždyť máme chytré mobily, tak třeba bychom mohli vymyslet i chytré využití dřeva. Zatím jsme na to měli nějakých tisíc let.

Přečtěte si: Podlahy Gerflor vs. covid-19. Povrchy, které mohou snížit šíření virů a baktérií.

Dřevo při hoření i ve vysokých teplotách, které při požáru nastávají, odhořívá rychlostí 1–2 mm/ min. Tedy hranol, který má tloušťku například 25 cm, bude po půlhodině požáru oslaben o 3 až 6 cm, tedy s vysokou pravděpodobností strop ještě unese. Naproti tomu ocelová konstrukce má při vysokých teplotách velkou roztažnost, měkne a může se zřítit.

Tajemství předvídatelného a relativně pomalého hoření dřeva je ukryto v tom, že díky velkému obsahu uhlíkatých látek ve dřevě dochází na hořícím povrchu k vytvoření zuhelnatělé vrstvy, která další hoření zpomaluje. Až jejím narušením, popraskáním a vznikem trhlin dojde k odpadnutí této ochranné vrstvy a dalšímu hoření.

Problémem, jak se zdá, tak není ani samotné hoření dřeva jako jedna pohádka. Ano, pohádka o třech prasátkách, kdy jedno hloupé si postavilo dům ze slámy, ale rozfoukal mu ho vítr. Druhé, taky hloupé, si jej postavilo ze dřeva a shořel mu. Jen to chytré si postavilo dům z cihel. Tato pohádka a mnoho dalších zkušeností způsobilo, že dnes nejen běžní občané, ale hlavně úřední hasiči, projektanti a inženýři vlastně brání výstavbě větších objektů ze dřeva nebo se dřevem. Je to zakotveno v normách, předpisech a je to v podstatě legalizovaná neznalost. A upřímně, dřevo hoří a nesmí se z něj stavět vyšší budovy, ale polystyren na výškových panelácích nevadí?

Místní hasiči už hasili na dva proudy, když přijeli profesionálové z města. „Je tam ještě někdo?“ zjišťoval výsledek evakuace velitel zásahu. „Není, byl tam jenom tady Franta, kuchař, a když mu to v kuchyni blaflo a on to nemohl uhasit, tak hned utekl. Jinak tam nikdo nebyl,“ podal hlášení Radim, velitel místní jednotky.

To, že Franta mohl utéci z místa požáru, je dáno také tím, že se stavby projektují a staví s požárními únikovými cestami. Už při návrhu budovy se plánuje, kudy se bude v případě požáru utíkat. Zejména u veřejných budov se tomu věnuje veliká pozornost. A když vám „hoří koudel za zadkem“ a nestíháte termíny v práci, je to těžké. Ale utíkat z budovy po hořící podlaze, zejména když se musíte co nejvíce sehnout, abyste se nenalokali kouře, to se nedá. Proto se do požárních únikových cest projektují a předepisují podlahoviny s lepší třídou reakce na oheň.

Tak, a je to tady, milí čtenáři, někdo z vás se toho bál a skoro nikdo se netěšil. Normy. Předpisy. Ale nebojte, dnes to vezmeme decentně.

Pro posuzování materiálů, a v našem případě podlahovin, se používají zkušební normy pro laboratorní ověření vlastností. Dále se používají normy pro klasifikaci a označování materiálů a pak se používají stavební předpisy.

A jak už zkušený čtenář našeho časopisu správně tuší, bude v tom nějaký háček. A opravdu je.

je pro nás nejdůležitější a jmenuje se ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň.

Přečtěte si: PODLAHY Profi 2022/05

Ta rozděluje výrobky do skupin, od třídy A až po F. Zatímco na výrobky skupiny F nejsou kladeny žádné specifické nároky, třída A vyžaduje, aby výrobky z této třídy nepřispívaly ani k rozvinutému požáru výdejem tepla, tedy aby nehořely. My se důkladněji podíváme na třídy D a C, protože to jsou třídy, které vykazují podlahoviny ze dřeva a na bázi dřeva.

Samotné rostlé dřevo automaticky vykazuje třídu D, tedy je schopno odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene. Dále je schopno odolávat působení tepla od hořícího předmětu za podstatného zpoždění a omezení uvolňování tepla. Silnější dřevo, hustší dřevo, dřevo na podložce a dřevo ošetřené retardéry hoření dosahuje třídy reakce na oheň C. Ta je podobná třídě D, ale vyhovuje přísnějším kritériím. Navíc při působení tepla od hořícího předmětu vykazuje omezené šíření plamene.

Dále tato norma sleduje vývin kouře, dřevo splňuje nejvyšší třídu s1. Odletující hořící částice jsou u dřeva také řazeny v nejvyšší třídě d0 – tedy bez plamenně hořících částic.

Jsme sice v Evropě, ale ne tak úplně. Někteří pracovníci s mocí úřední ještě nepřestoupili na evropské náboženství a setrvávají v dřívějším národním pohanství, tedy dosud vyžadují dokladování podle původních (a dnes zčásti neplatných norem ČSN). Zejména u podlah se jim zarylo pod kůži vyjadřování hořlavosti materiálů a indexu šíření plamene po povrchu. Nedivme se jim, jsou to parametry uživatelsky přívětivější, lze si je snáze představit.

No, a vrchol toho všeho: stavební předpisy. Ty jsou evropské, národní, pražské či bavorské, aktuální i zastaralé. Tady taktně pomlčíme a nebudeme dělat ve vašich hlavách ještě větší zmatek. Koho projektování, certifikace nebo kolaudace požárních vlastností postihne, stejně nebude hledat pomoc zde v obecném článku, ale u odborníků. Ovšem nebude to snadné. Jak říká již kniha knih, je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Tedy těch, kteří mohou něco zakázat, je mnoho.

Těch, kteří to umí propočítat, vyřešit, schválit a orazítkovat, je žalostně málo.

Štěstí v neštěstí – nehořela hospoda, ale jen kuchyně. Ta je tak trochu bokem, je z ní přístup do sálu kulturního domu i do hospody. Tam je vše začouzené, prolité vodou a od sazí. „Tak to tady do rána hlídejte, na termokameře nic nevidíme, ale pro jistotu. Budeme ve spojení.“ Velitel profíků vydal poslední instrukce pro místní dobrovolné hasiče, nasedl do iveca a naposledy se rozhlédl. Tentokrát to dopadlo nejlépe, jak mohlo. A brigáda na úklid, opravy a čištění a malování hospody je už tuto sobotu, účast bude jistě hojná.

Dovětek: není divu, že požáru, ohně, hoření dřeva se oprávněně bojíme. Zkušenosti z celé historie nás vedou k opatrnosti. Kolik vesnic a měst opakovaně vyhořelo nebo bylo vypáleno. Před očima máme emotivně silné dojmy z hranice dřeva a na ní čarodějnice nebo mistr Jan Hus. Dřevo opravdu hoří. Ale kdo někdy zatápěl v kotli, kamnech nebo krbu, případně rozdělával táborák, ví, že někdy ne a ne začít hořet.

Přečtěte si: Transparentní popisovatelný nátěr na zeď i nábytek

Proto znalost fyzikálně chemických parametrů hoření pomůže, jak dřevo zapálit, tak také před ohněm chránit. Pokud chceme dřevo zapálit, musíme překonat teplotu vznícení, která je 180–275 °C, nejčastěji dost přes 200 °C. Musíme zajistit přístup vzduchu, suchý materiál o určité velikosti fragmentů – proto klestí nebo třísky a určité rozložení materiálu, možnost odtahu kouře a podobně. Proč tedy shoří celý dům, les nebo pilařský provoz? Dřevo je tam přece chráněno nehořlavými povrchy, vlhkostí, není naskládáno do pyramidy. Je to tím, že byla překročena mezní hodnota tepelné energie vydávané jinými hořícími předměty.

A to je také jedna z cest k ochraně budov před požárem – bude-li stavební řešení takové, že ani v případě zahoření elektroinstalace nebude v místě dostatek materiálů přispívajících k hoření, bude požár zvládnutelný.

Základním požadavkem je umožnění bezpečné evakuace osob, tedy dostatek času na opuštění budovy. A tu dobře navržená dřevěná konstrukce poskytuje, správně navržené a vyrobené podlahoviny ze dřeva to umožňují.

Jen je potřeba přestat bezvýhradně věřit pohádkám. Dřevo hoří – ale ne vždy a ne zákeřně. Váš Děd Dřevěd.

Ing. Marek Polášek, Ph.D.
www.woodexpert.cz