Omítkoviny
Fasádní omítkoviny tvoří finální povrchovou úpravu domů s jádrovou omítkou nebo se zateplovacím systémem z pěnového polystyrenu nebo minerální vaty. V současné době převažují omítkoviny na bázi organických pojiv nad minerálními hydraulickými pojivy. Rozdělení omítkovin podle pojiva je stejné jako u fasádních barev. Po penetraci podkladu se omítkoviny obvykle nanášejí hladítkem, případně stříkáním v tloušťce jeden až tři milimetry podle zvolené zrnitosti a po mírném zavadnutí lze pastovým hladítkem vytvářet požadovanou strukturu.
Formulace omítkovin je velmi složitá, protože výsledná hmota musí splňovat protichůdné požadavky. Musí mít malou nasákavost a nízkou propustnost pro kapalnou vodu, a přitom je při značné tloušťce požadován co nejmenší difuzní odpor pro pronikání vodní páry. Samozřejmostí je odolnost na povětrnosti i proti UV záření, dobré mechanické vlastnosti a zároveň nízká špinivost. Užitné vlastnosti omítkovin jsou z velké části určeny pojivem, ale mohou být výrazně ovlivněny i formulací hmoty, tj. obsahem pigmentů a zvláště plniv, jejichž cena je proti ceně pojiva zanedbatelná. Výsledný poměr pojivo/pigmenty + plniva a také kvalita použitých surovin ovlivňuje paropropustnost, nasákavost i vodotěsnost omítkoviny. Přesně nastavit optimální vlastnosti není jednoduché, protože vyšší množství pojiva zlepšuje vodotěsnost systému, ale zároveň zhoršuje paropropustnost a zvyšuje cenu výrobku.
U fasádních systémů je obecně požadováno, aby hodnota vodotěsnosti byla menší než 0,3 l/m2 za 30 minut. Omítky s hodnotou menší než 0,1 se označují jako vodotěsné, s hodnotou 0,1 až 0,5 jako vodoodpudivé. U kvalitních silikon-akrylátových omítek se nasákavost pohybuje v rozmezí 0,02 až 0,07 l/m2. Faktor difuzního odporu μ pro silikonovou omítku se zrnem 2 mm by měl být 70 až 100 podle normy ČSN 73 0540-3, příloha B. Pro vyjádření paropropustnosti se často používá hodnota Sd, tedy ekvivalentní difuzní tloušťka, která vyjadřuje, kolik metrů vzduchové vrstvy by svými difuzními vlastnostmi nahradilo danou vrstvu. Je součinem tloušťky materiálu a jeho difuzního odporu. Čím je tato hodnota vyšší, tím je složitější, aby vodní pára tímto materiálem procházela. Pro kvalitní paropropustné silikonové a silikátové omítky je hodnota Sd 0,02 až 0,1 m, částečně paropropustné disperzní omítky mívají hodnotu Sd 0,1 až 0,5 m (Martin Blaha: Omítky, Grada).
Pokud fasádní omítka tyto parametry nesplňuje, může se stát, že do ní projde větší množství vody, než se stačí ve formě par přes omítku odvětrat. Podklad, ať již zdivo nebo minerální vata, se nasaje vodou, která v zimních měsících zmrzne, objeví se praskliny v omítkovině a celá vrstva omítkoviny se začne oddělovat od podkladní armovací vrstvy. Reálný případ můžete vidět na obr. 4 a 5 s nekvalitní „silikonovou“ omítkovinou, která kromě styren-akrylátové disperze neobsahovala žádný silikon a jejíž nasákavost i paropropustnost byla zhruba desetkrát horší, než jsou požadavky uvedené v normě. Obsah vody naměřený v izolační minerální vatě byl více než 37 %. Analýza, která by odhalila takový podvod, je poměrně drahá. Běžný zákazník se tedy musí spoléhat na vyjádření prodejce, reference nebo doporučení od známého.
Nevyzrálé tmely na zateplovacích systémech
Podobný případ degradace pigmentu alkáliemi z podkladu může nastat i na zateplovacích systémech, jejichž vrchní tmel je na bázi suchých disperzí s cementem. V tomto případě je k vyzrání tmelu nutná voda, protože cement musí hydratovat. Další možností je nedodržení dostatečné doby k vyzrání tmelu, protože dodavatel akce nechce nechat stát lešení u objektu celý měsíc a čekat. U stěrkových hmot na bázi cementu a suchých disperzí je třeba alespoň 7 dní při teplotě 20 °C. Alkalická reakce nevyzrálého tmelu může způsobit i degradaci penetrační hmoty a následnou ztrátu přilnavosti fasádní hmoty (obr. 6).
Obr. 6.
Často se stává, že fasáda je skvrnitá, protože na hranách se voda z tmelu odpařuje rychleji, a naopak v místech se silnější vrstvou pomaleji a hydratace cementu je různá. Problém je také v odolnosti pigmentů proti alkáliím. Zákazníci požadují obrovský sortiment barevných odstínů, kterých firmy vyrábějící fasádní hmoty nabízejí stovky, zatímco jen zhruba desetina odstínů je na bázi anorganických pigmentů s vysokou odolností. Pokud si tedy nejste jisti dostatečnou vyzrálostí podkladu pod fasádní barvou, zvolte raději barvu obsahující anorganické pigmenty (od okrových po hnědé, plné i pastelové odstíny). Barevné změny způsobené alkalickou a světelnou destrukcí pigmentů jsou různé. Někdy je výsledkem rozkladu odlišně zabarvený meziprodukt, takže vznikají černé, zelené nebo jiné skvrny, nebo dochází k likvidaci molekulární struktury, která je nositelem barevnosti, tzv. chromoforu. V tomto případě dochází k zesvětlení, lidově vyšisování nátěru. Požadovaný barevný odstín bývá obvykle tvořen směsí dvou až čtyř pigmentů, z nichž jeden může mít omezenou odolnost, a pak dochází ke změně barevného odstínu. Například v zelené barvě (směs žlutého a modrého pigmentu) je méně stálá žlutá složka a dochází k tmavnutí až modrání barvy. Oranžový odstín fasádní hmoty je tvořen směsí červeného organického pigmentu s horší odolností vůči silně alkalickému prostředí a okrového pigmentu, který je extrémně stabilní. Působením alkalického prostředí dochází k rozkladu červeného pigmentu. Okrová složka je pak více patrná a působí celkovou změnu odstínu do žluta.
Výkvěty
Obr. 7.
Ale ani v případě, že zvolíte velmi stálý odstín na bázi směsi anorganických pigmentů, nemusí být vyhráno. Vápenaté ionty z vápna nebo z cementu z nevyzrálého podkladu mohou migrovat fasádní hmotou na povrch, kde sice nepoškodí ani pojivo, ani pigment, ale reagují s oxidem uhličitým přítomným ve vzduchu a vytvářejí „bílé výkvěty“ vznikajícího uhličitanu vápenatého. Vlivem nerovnoměrnosti nánosu tmelu na zateplovacím systému a rozdílného vysychání nebývá bílý povlak rovnoměrný (obr. 7) a někdy obrazec kopíruje vnitřní strukturu zateplovacího systému (obr. 8 a 9). Světlejší místa odpovídají vápenným výkvětům. K výkvětům dochází i na vápenných omítkách a často na místech, která byla před zhotovením fasádních nátěrů opravována a nejsou dostatečně vyzrálá (obr. 10).
Obr. 8
Obr. 9.
Konstrukční vady
Ani dokonale provedená silikátová fasádní barva nemusí řešit všechny problémy. Špatně řešené oplechování římsy může vést k trvalému zamokření fasádní barvy a k růstu plísně, která zcela znehodnotí estetický vzhled fasády (obr. 11 a 12).
Obr. 11.
Obr. 12.
Pokud je poškozená vodorovná izolace budovy, voda s obsahem solí vzlíná zdivem a způsobuje ztrátu přilnavosti a opadávání fasádní hmoty často i s vrstvou štukové omítky (obr. 13 a 14). Náprava spočívá v instalaci nové izolace a odsolení zdiva, protože pouhý nános nové fasádní hmoty spolu s penetrací nebude mít dlouhé trvání a fasáda znovu opadá.
Obr. 13.
Obr. 14.
Další příčiny, které mohou vzhled fasády znehodnotit, jsou černé pavučinky u nás domestikovaného pavoučka z jižní Evropy (obr. 15), tmavé skvrny z rozpadajícího se dřeva, zelené a žlutozelené skvrny způsobené biologickým napadením řasou či lišejníky, hnědé skvrny od dehtu na komínovém zdivu, bílé či černé povlaky od plísní apod. Tyto vady obvykle vznikají působením vnějších vlivů na fasádách dobře provedených, i když je zde i jistý podíl člověka spočívající ve špatné hydroizolaci zdiva nebo nedostatečné ochraně dřevěných prvků, které při degradaci barví fasádní nátěr. Také prosté zašpinění fasády poletujícím prachem může narušit estetický vzhled. Většinu těchto defektů můžeme odstranit tlakovou vodou, ale proces se musí opakovat. Zajímavým řešením je nános nátěru FN Nano, který obsahuje opticky aktivní nanočástice likvidující prach i biologické nečistoty. Tímto způsobem je možné čistit kámen (obr. 16), pálené tašky, dřevěný plot i fasády (obr. 17 a 18).
Obr. 15.
Obr. 16.
Obr. 17: Po šesti letech od výstavby.
Obr. 18: Po deseti letech od ošetření.
Ze své praxe vím, že více než 90 % vad fasádních nátěrů je způsobeno špatně připraveným nebo nedostatečně vyzrálým podkladem. Proto při nátěru své fasády věnujte zvýšenou pozornost dostatečné hydrataci i karbonataci podkladu a mírněte spěch nezodpovědných natěračských firem. Oprava nedostatečně vyzrálých fasád je značně složitá a nejlepším řešením je počkat s opravným nátěrem do plného vyzrání podkladu, což ovšem může trvat několik měsíců.
Ing. Richard Milič, CSc.
richard.milic@synpo.cz
