Sanace dřevěných konstrukcí ve stavbách

Sanací dřevěných konstrukcí ve stavbách rozumíme soubor opatření a postupy, jejichž cílem je likvidovat již vzniklá ohniska destrukce dřeva biotickými škůdci a následně realizovat preventivní ochranná opatření proti novému napadení.

Dřevěné konstrukce ve stavbách, pokud nejsou dostatečně chráněny konstrukčně a/nebo chemicky, mohou být a často jsou napadeny biotickými škůdci. Pokud nejsou včas zahájeny sanační práce, dochází k jejich kalamitnímu rozšíření a zvýšení intenzity napadení. Důsledkem jsou pak deformace či dokonce destrukce a zhroucení jednotlivých prvků, případně celých konstrukcí.

Před zahájením vlastní sanace (nebo jako její nedílnou úvodní součást) je vždy nutno provést kvalifikovaný „mykologický průzkum“ sanované konstrukce.

Cílem je nejen nález místa napadení a identifikovat jednotlivé škůdce, ale hlavně:

posoudit rozsah napadení (včetně odhadu zbytkové pevnosti prvku);
navrhnout nutné opravy a výměny;
navrhnout sanační a novou preventivní chemickou ochranu (včetně konkrétních přípravků a technologie aplikace).

Průzkum by měl provádět specialista znající nejen biotické škůdce (mykolog), ale současně i celou problematiku ochrany dřeva. Někdy se doporučuje spolupráce se statikem.

Sanace při napadení dřevokaznými houbami

Stav dřeva napadeného dřevokaznými houbami nazýváme hnilobou. Hnilobu v dřevěné konstrukci je možné likvidovat:

odstraněním výživného substrátu (dřeva);
použitím chemických látek toxických pro houby;
umrtvením houby vysokou teplotou;
působením ionizačního záření;
zabráněním přístupu vzduchu.

K likvidaci hniloby ve stavebních konstrukcích lze prakticky využít pouze první dvě možnosti, tj. odstranění napadeného dřeva a chemickou ochranu fungicidními prostředky. Oběma způsobům, které ve většině případů provádíme společně, musí předcházet likvidace příčiny napadení hnilobou – odstranění zdroje vlhkosti a vysušení příslušného prostoru.

Detail povrchu rozvlákněného dřeva.

Přestože konkrétní postup sanace je závislý na místě, kde bylo napadení zjištěno a kde se sanace provádí (sklep, podlaha, střešní konstrukce aj.), je možné stanovit následující obecný postup a jeho zásady:

uvolnění prostorů kolem dřevěných konstrukcí podezřelých z napadení hnilobou;
výměna hloubkově napadených (rozrušených) částí dřevěné konstrukce. V takovém případě je nutné odstranit nejen dřevo viditelně rozrušené, ale i dřevo zdánlivě ještě zdravé. I to v sobě může obsahovat substrátové mycelium houby, platí to zejména v případě hub rodu trámovka. Rozsah odstranění musí posoudit specialista. Vše je třeba vhodným způsobem zlikvidovat, nejlépe spálením nebo zakopáním na skládce;
pokud se mycelium nebo plodnice vyskytují i na zdivu (v případě napadení dřevomorkou domácí), je rovněž nutné jejich mechanické odstranění a likvidace. Dále se musí odstranit omítka v místech výskytu plodnic, mycelia a rhizomorf houby;
použité nové dřevěné prvky musí být chráněny vhodným prostředkem a vhodnou technologií, podle možností s hlubokým průnikem ochranné látky;
v případě průniku rhizomorf zdivem z jiných prostorů je účelné napuštění spár zdiva fungicidem do předem navrtaných otvorů (injektáž);
v případě, že jsou hnilobou rozrušeny pouze povrchové vrstvy a hniloba není v aktivním stavu a je pouze „povrchová“, postačí jen osekat rozrušenou povrchovou vrstvu až na pevné – „zdravé“ dřevo. Posouzení je lepší nechat na specialistovi;
provede se dokonalé očištění dřevěných konstrukcí ponechaných ve stavbě (většinou se jedná o krov nebo stropní nosné trámy) za použití brusných kotoučů;
po ukončení tesařských a zednických oprav, pokud to vyžaduje situace, provede se povrchová chemická ochrana vhodným přípravkem s preventivní účinností proti dřevokazným houbám, případně i dalším biotickým škůdcům dřeva.

Toto ale platí pouze v případě, že k dřevěným konstrukcím bude v budoucnu možný přístup a bude prováděna jejich pravidelná kontrola (nejméně 2x ročně).

Sanace při napadení dřevokazným hmyzem

Platí obdobná pravidla jako při napadení dřevokaznými houbami (hnilobou). Pokud je dřevo napadeno pouze dřevokazným hmyzem, je sanace technicky jednodušší. Hloubkově rozrušené dřevo je ovšem rovněž nutné vyměnit.

V případě povrchového poškození dřevokazným hmyzem se většinou používá pouze osekání (otesání) povrchové rozrušené vrstvy až na pevné dřevo za předpokladu, že příslušný prvek je po tomto zásahu funkční a staticky vyhovující.

Důležité je však zjistit, zda je napadení aktivní (hmyz je přítomen ve dřevě a pokračuje v jeho destrukci), nebo není (hmyz již dřevo opustil, stav konstrukce se momentálně nezhoršuje).

V případě aktivního napadení je možná sanace bez použití konstrukčních zásahů za předpokladu, že napadené prvky jsou ještě staticky vyhovující. Sanace je však poměrně pracná a zdlouhavá.

Co se týče rozsahu a postupu při provádění preventivního ošetření dřevěných konstrukcí ponechaných ve stavbě při výskytu napadení dřevokazným hmyzem, platí prakticky stejné zásady jako při sanaci konstrukcí napadených dřevokaznými houbami.

Dřevokazné houby i dřevokazný hmyz se ostatně většinou ve stavbách vyskytují současně a sanační zásady pak splývají.

Sanace při výskytu plísní na dřevě a/nebo na zdivu (omítkách)

Výskyt plísní vždy souvisí s vysokou vlhkostí vzduchu i substrátu (dřeva a/nebo zdiva). Základním opatřením je tedy snížení vlhkosti intenzivním větráním, často jsou nutná i konstrukční opatření.

Chemická sanace se provádí ve dvou stupních. Nejprve se na sanovaném povrchu zlikvidují „živé“ porosty plísní. Teprve poté se povrch očistí – nejlépe mokrým způsobem. Ve druhé fázi se provede preventivní ochrana přípravkem s dlouhodobou účinností proti plísním.

Problém dřevěných konstrukcí postižených chemickou korozí, nutnost jejího zastavení a sanace, nastal převážně v návaznosti na jejich „chemickou protipožární ochranu“ prováděnou masově v 60. až 80. letech minulého století na konstrukcích krovů veřejných objektů (kulturní památky, společenské objekty, školy, úřady atd.).

Bohužel, až při následných kontrolách (po víceletém a opakovaném používání této „ochrany“) byla na těchto objektech zjištěna významná a stále pokračující chemická koroze jejich povrchu.

Tento nežádoucí proces způsobují v minulosti používané „kyselé“ přípravky na ochranu dřeva proti ohni (Synpreg, CF-látka), které obsahují nevhodné složky – zejména síran a fosfáty amonné. V důsledku jejich použití (často i předávkování) dochází ke značnému snížení hodnoty pH povrchových vrstev dřeva a jeho zvýšenému navlhávání. To vede k chemické destrukci ligninové složky dřeva (celulózová zůstává zachována), projevující se charakteristickým „rozvlákněním“ povrchu dřevěné konstrukce – někdy až do hloubky cca 1 cm.

Zatímco hodnota pH zdravého dřeva se pohybuje okolo 6, u dřeva postiženého chemickou korozí se většinou pohybuje v intervalu 3–4, někdy i méně. Pokud se neprovede včas sanace, může rozvláknění postupovat dále do hloubky, a způsobit tak významné snížení nosného profilu postižené konstrukce.

Problém sanace chemické koroze u dřevěných konstrukcí ošetřovaných v minulosti „kyselými protipožárními postřiky“, zvláště u kulturních památek, historických konstrukcí, není stále uspokojivě vyřešen. Často se po provedené neutralizaci koroze znovu objeví, i když v podstatně menší míře.