Architektonická perla Ostravy – Grossmannova vila – prošla rozsáhlou obnovou, která započala na sklonku roku 2021 a skončila letos na jaře. Rodinnou vilu s reprezentativním sídlem své stavební kanceláře si nechal v letech 1922 až 1924 postavit František Grossmann. Objekt od chvíle svého vzniku přitahoval pozornost přepychovým provedením i neobvyklým stavebním řešením. V prostředí tehdejší Moravské Ostravy měl mnohá nej, architektonickým řešením počínaje, výjimečným vybavením a velkoryse pojatou zahradou s exotickými dřevinami, sochařskou výzdobou, altánem, bazénem i kašnou konče.
František Grossmann se narodil 3. srpna 1876 v Pustějově a základy stavebního řemesla získal od svého otce, který byl zednickým předákem. Po studiu na mistrovské škole při německé průmyslovce v Brně se vypracoval na samostatného stavitele ve Frýdku a roku 1906 se přestěhoval do Moravské Ostravy a spojil své síly s architektem Františkem Fialou. Firma pak realizovala na Ostravsku řadu staveb, přičemž mezi ty nejhodnotnější patřila dostavba kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách, Dům katolických tovaryšů nebo soukromé sanatorium dr. Leopolda Kleina.
Z „pohádkového paláce“, jak vilu označil dobový tisk, se František Grossmann a jeho rodina radovali pouhých deset let. V důsledku hospodářské krize a finančních problémů zvolil stavitel v roce 1933 dobrovolný odchod ze života. Vilu pak v dražbě v roce 1937 získala Hypoteční a zemědělská banka moravská v Brně. V březnu 1939 dům zakoupili Alžběta a Josef Rybovi. Josef Ryba byl ředitelem výrobního podniku firmy Eternitas v Moravské Ostravě. Po konci druhé světové války a Rybově odchodu z vedení podniku rodina odprodala polovinu domu roku 1958 manželům Pištovým. V letech 1964 až 1965 pak vilu odkoupil městský národní výbor pro účely zřízení mateřské školy a posléze školní družiny, která chátrající dům opustila v roce 2005.
Stoletá budova měla za sebou řadu různých zásahů a před rekonstrukcí nebyla v dobrém stavebně-technickém stavu. Objekt byl napaden dřevomorkou, docházelo k zatékání, v předchozích desetiletích byly provedeny různé zásahy nejen v interiéru, odstraněno bylo i dominantní schodiště objektu.
Projekt rekonstrukce objektu připravila společnost PPS Kania a architekt Daniel Vaněk s maximální snahou vrátit vile její původní dispozice a hodnotné prvky. Návrh byl podřízen záměru obnovy kulturní památky s minimálními zásahy do dispozičního, tvarového a konstrukčního systému stavby. Obnovu památky realizovala společnost MORYS. Součástí obnovy byly restaurátorské práce, kterých se ujaly renomované společnosti s letitou praxí v oboru. Celkové náklady na rekonstrukci přesahují 132 milionů korun s DPH. Památka zatím není dovybavena dobovým nábytkem, ten bude pořízen následně. Návštěvníci však již nyní mohou obdivovat architektonické prvky, obnovené vitráže, dekorativní výmalbu, štukovou výzdobu stropů se zlacením, dřevěné obklady i vestavěný nábytek či výrazně barevné tapety.
Stavitel František Grossmann obdivoval zámecké interiéry tehdejší aristokracie. Ve vile se tak například nalezly historické parkety stejných rozměrů a stejného vzoru, jako jsou ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku v Kroměříži.
Kompletní rekonstrukci památkově chráněného objektu popsal výkonný ředitel společnosti MORYS Jiří Šmidák: „K hlavním stavebním úpravám patřila obnova všech zachovalých hodnotných stavebních prvků tvořících nedílnou součást stavby. Všechny opravitelné části byly obnoveny, neopravitelné nahrazeny kopií. Primárním cílem obnovy bylo dosažení původního vzhledu vily v době jejího dokončení. Provedeny byly zemní práce, kompletní mikrovlnné sanace před zahájením stavebních prací. Před zahájením rekonstrukce střechy byl celý objekt provizorně zastřešen systémovým lešením a zaplachtován tak, aby do objektu nezateklo. V rámci rekonstrukce krovu byla odstraněna plechová krytina i dřevěné bednění, krov byl posouzen a byla provedena výměna jeho napadených prvků. Celý krov byl očištěn, zbaven nátěrů a ošetřen impregnací proti dřevokazným škůdcům. Skladba střešního pláště byla provedena shodně s původním stavem. Nová střešní krytina je z keramických bobrovek s tmavě hnědým glazováním s matným leskem kladených dvojitě na laťování. Nad apsidou a věžovým polygonálním rizalitem je nová měděná krytina. Z téhož materiálu byly provedeny veškeré klempířské konstrukce jak na vlastním objektu, tak na altánu.“
Významná role při obnově památkově chráněného objektu připadla dobovým fotografiím, díky kterým jej stavebníci i restaurátoři mohli renovovat. Veškeré uměleckořemeslné a restaurátorské práce, mezi které náležely například repase truhlářských prvků (oken, dveří), obnovení systému venkovních historických žaluzií, zhotovení repliky nezachovaného původního schodiště v hale, repase zámečnických prvků, repase původního systému teplovzdušného vytápění včetně původního kotle, restaurování štukové výzdoby, zlacení, odkryv, restaurování a rekonstrukce nástěnných maleb, zhotovení replik nedochovaných atypických keramických krbů, komínů i repase a repliky původních obkladů a dlažeb aj., zajišťovala firma ARCHATT, která se specializuje na obnovu památek více než 30 let. Jednatel společnosti ARCHATT Jan Všetečka o procesu obnovy vily říká: „Všechny práce byly složité, jelikož jsme často tvar a velikost nedochovaných prvků odvozovali pouze z černobílých dobových fotografií, složitá byla replika schodiště ve vstupní hale s veškerou výzdobou. Část interiérové výmalby se nedochovala a byla rovněž rekonstruována podle fotografií a prováděna původní technologií malby přes šablony. Komplikovaná byla i výroba replik nedochovaných krbů pouze podle fotografií a opravdovým oříškem bylo zhotovení replik části původních obkladů, které se nedochovaly. Výroba replik obkladů a dlažeb vyžadovala mnohaměsíční přípravu, výrobu forem a nekonečné zkoušky výpalu různých typů glazur.“
Jedním ze signifikant Grossmannovy vily jsou dozajista barevné vitráže, jimiž je historická památka doslova poseta. Téměř v každé místnosti dokresluje tento druh dekorativního prvku specifickou atmosféru. Přitom před rekonstrukcí byly v rámech, kde se měly vitráže nacházet, jen náznaky jejich původní podoby. I tady se ke slovu dostaly dobové fotografie, které byly jediným důkazem existence specifických mozaik, i těch nejikoničtějších v prvním patře. Této filigránské práci se věnovali restaurátoři firmy Mitvalsky.cz.
Ojedinělé jsou i do současnosti ve vile dochované původní dřevěné prvky a vestavěný mobiliář. K samotné obnově jednotlivých místností a jejich původních historických dřevěných prvků bylo přistupováno v důsledném památkářském duchu a zásadách. Před vlastní obnovou byly na demontovaném mobiliáři a prvcích provedeny laboratorní analýzy, které měly určit jejich původní povrchové úpravy. Tak aby bylo i do budoucna možné prohlásit, že jednotlivé prvky jsou autentické, včetně jejich nově provedené povrchové úpravy odpovídající té původní. Jednalo se o povrchové úpravy provedené v olejových barvách (okna, dveře, obklady stěn, zábradlí vstupní haly se schodištěm) a povrchy v leštěné a natírané šelakové polituře (vestavěný mobiliář, obklady stěn pracovny a jídelny, dýhované dveře a prvky v jednotlivých místnostech).
Této nesnadné činnosti se zhostili restaurátoři brněnské firmy TABERNÁKL, specializující se na obnovu kulturních památek již 32 let. V uplynulé době restaurátoři této firmy přispěli k obnově památky zapsané na seznamu UNESCO, významné brněnské vily Tugendhat, dále vily Stiassni, vily Löw-Beer, Jurkovičovy vily a v současnosti se podíleli na obnově interiérů dalšího zajímavého brněnského objektu – Arnoldovy vily. Hlavní restaurátor Libor Urbánek práce popisuje: „Při samotných restaurátorských obnovách jednotlivých místností vily jsme zjistili, že autor projektu a zároveň investor František Grossmann byl nesmírně precizní člověk se smyslem pro detail a potrpěl si na dokonalé provedení svých návrhů a realizovaných staveb. Důkazem byly naprosto skryté konstrukční spoje jednotlivého vestavěného mobiliáře a prvků v místnostech, které jsme v rámci stavební obnovy podrobili kompletní demontáži. Trvalo nám někdy opravdu dlouho, než jsme přišli na to, jak jsou k sobě některé tyto prvky spojeny. Dalším takovým malým, ale významným příkladem jeho detailnosti bylo zjištění, že v kotelně, v níž se pohyboval domovník/topič s kolečky uhlí a lopatou, jsou rohy stěn chráněny leštěnými dřevěnými rohy. Kdo by si do užitkové místnosti navrhl něco takového? Bylo by pochopitelné, kdyby byly kovové nebo oplechované. Ale pan stavitel si je nechal vyrobit dřevěné s leštěným povrchem.
František Grossmann byl též milovníkem umění a starožitností, jistě obdivoval zámecké interiéry tehdejší aristokracie. Tuto predikci dokládá nález historických parket v jeho tmavé jídelně, které byly stejných rozměrů a stejného sesazeného vzoru (dvojitý vídeňský kříž) jako původní parketové čtverce nacházející se ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku v Kroměříži a pocházející z přelomu 18. století. Dalším příkladem Grossmannovy lásky k umění je i provedení interiéru samotné jídelny, kde vedle celoplošného řezbovaného obložení stěn nechal majitel zabudovat dva nádherné jídelní příborníky s takzvanými zrcadlovými dvířky, přičemž pro výplně jednotlivých tmavých dvířek byla použita očková javorová kořenice, leštěná v šelakové polituře na vysoký lesk.“
Renovována byla také zahrada kolem vily. V důsledku rozšiřování ulice 28. října přišla o svou část s pergolovou promenádou a altánem, původně situovaným v jejím rohu, dnes vystupuje z jejího půdorysu. Vysazeny byly původní druhy rostlin, definovány byly opět z dobových fotografií. Kompletní sadové úpravy obsáhly výsadbu stromů, keřů, popínavých rostlin, záhonů, živých plotů i zatravnění. V zahradě se opět skví opravený altán, pergola, fontána, jezírko i květnice, které provedla firma FICHNA-HUDECZEK, stejně jako veškeré venkovní zpevněné plochy navazující na objekt.
Vila je zpřístupněna veřejnosti s pravidelným kulturním programem a prohlídkovou trasou, která návštěvníky blíže seznámí s příběhem Františka Grossmanna a jeho „pohádkového paláce“. Otevírací dobu i zajímavosti a informace o akcích zájemci naleznou na www.vilagrossmann.cz.
Gabriela Pokorná
Foto: Jan Vlček
