S historií sdružování malířů souvisejí také malířská družstva, a to už od první republiky. POKOST bylo družstvo lakýrníků. Informace o jeho založení vypátral Bc. Jan Zeman ve vzpomínkách jeho dlouholetého člena Františka Obroučka, který první kroky družstva zapsal takto.
„Poslední sobotu v listopadu 1919 bylo k večeru v hostinci U Lva na Smíchově v Komenského ulici rušno. Scházeli se lakýrníci od Ringhofferů na platební schůzi Čs. svazu lakýrníků, malířů písma a malířů pokojů. Bylo slyšet stesky na mistry od Ringhofferů, dále na málo práce, tím pádem na malé výdělky. Vyhlídky do budoucna nikterak růžové. Vždyť bylo po válce a nebylo tolik objednávek. A panečku, dělník od Ringhofferů, to znamenalo něco. Tam se každý nedostal.
A co dělník od mistrů, co se udělali ‚pro sebe‘. Jaké měl tento dělník vyhlídky? Na sv. Václava se zašalovaly stavby a na sv. Josefa teprve zedníci začali a lakýrníci, ti byli vždycky poslední. Činže se však musí platit i v zimě.
,Když není práce pro nás u mistrů, což založit si družstvo dělnické, když nebude práce v továrně nebo u mistra, můžeme si pomoci v družstvu.‘ Od slova k činům nebylo daleko a příští neděli se zájemci sešli v hostinci U Paroplavby na nábřeží v Praze, proti Palackého mostu. To byla takříkajíc hospoda lakýrníků. Přítomní byli nejen z továren, ale také z dílen soukromých živnostníků. Diskuze byla bouřlivá. Buď to bylo pivem, nebo dobrou partou lidí, schůze skončila usnesením: Družstvo si založíme.“
V neděli 11. ledna 1920 se v Růžovém sále Lidového domu v Hybernské ulici č. 7 uskutečnila první valná hromada. Prvním předsedou byl zvolen Karel Hais a začala cesta družstva, která trvala 41 let. Celou tu dobu prošel František Obrouček s družstvem od dělníka až na konec po ředitele. Družstvo se stalo členem Ústředního svazu československých družstev v Praze a zapsalo si název „POKOST, pracovní a výrobní družstvo dělníků lakýrnických, malířů písma, malířů pokojů a příbuzných odvětví v Praze z. s. s. r. o.“. Proč tento název, co je to vlastně pokost? Dříve si nábytek natírali truhláři sami a říkali tomu „pokostění“. Dřevo tak bylo impregnováno a tvrdlo takříkajíc na kost. Začátky nebyly snadné, bylo málo nářadí i materiálu.
Do práce se pletla politika. Bylo velkým štěstím, že do družstva vstoupil Antonín Buriánek. Byl tajemníkem Československého svazu lakýrníků, malířů písma a malířů pokojů. Jeho konexe přinesly velké zakázky. Jeho pracovitost ho vynesla do ředitelského postu družstva. Tím se začala éra rozmachu, pořizování dalších dílen a nabírání dalších členů.
V roce 1924 se družstvo zúčastnilo odborné výstavy v Gentu v Belgii, kde v mezinárodní konkurenci získalo pochvalný diplom. V době krize ve třicátých letech se družstevníci dokázali dohodnout a slevili 1 korunu ze své hodinové mzdy, aby zachránili družstvo.
V roce 1928 byl zakoupen dům v Dobrovského ulici na Letné čp. 553. V něm byly zřízeny dílny, které jsou tam dodnes. POKOST měl dílen po Praze více, některé byly vlastní, jiné v nájmu a díky vlastnímu domu mohl ty nájemné opouštět. Později byl koupen i dům čp. 554, čímž se ještě více rozšířily pracovní prostory a sklady.
Do roku 1938 se družstvu velmi dobře dařilo. Avšak živnostenský inspektorát hl. m. Prahy mu zaslal rozpouštěcí dekret, který si vymohlo Společenstvo lakýrníku a malířů písma v Praze z konkurenčních důvodů. Družstvo podalo protest, ale zasáhl osud, vypukla druhá světová válka a žádné rozpuštění se nekonalo. Celou válku družstvo fungovalo a přinášelo nemalé oběti.
Po válce bylo málo práce, nedostatek materiálu, dluh v záložně za nesplacené okupantské práce. Díky odborům se podařilo překlenout těžké poválečné chvíle a pomalu se opět získávala důvěra zákazníka.
V čele družstva se usazovali komunističtí dělníci. A i díky tomu se podařilo družstvu ustát zrušení společenstev po únoru 1948 a přechod na socialistické zřízení. Bouřlivá padesátá léta, která prostupovala všemi oblastmi života, našla cestu i do družstva. Dne 21. 9. 1955 se na členské schůzi jedna mladá soudružka z kanceláře začala podivovat, jak může být vyhlášen skladník jako nejlepší pracovník, když nemá ve skladu vše v pořádku? Hned začalo podezřívání, o jehož oprávněnosti se už asi nikdy nedozvíme pravdu, které vyústilo zatčením předsedy družstva, skladníka a šoféra. Byli obžalováni za rozkrádání družstevního majetku a taky za něj odsouzeni.
POKOST byl ve svém družstevním podnikání na výši. Rozrostl se na velkozávod ve svém oboru. Poctou nejvyšší byla práce na výstavním pavilonu v Bruselu na výstavě Expo 58, za kterou družstvo POKOST získalo státní vyznamenání Za vynikající práci.
MALPO
Zakládací list MALPO z roku 1920
Ve stejném roce jako POKOST, tedy 1920, bylo založeno družstvo MALPO. Už z názvu se dá dešifrovat, že se jednalo o družstvo MALířů POkojů. Přesněji družstevní podnik malířů pokojů v Praze a okolí. Družstvo bylo jen o týden starší než POKOST. Jeho vznik, jak je vidět na snímku protokolu, se udál ve stejných prostorách Lidového domu v Hybernské ulici čp. 7. Činnost i starosti byly obdobné. A jak se ukázalo, tak v jednotě je síla a jeho členové si mohli dopřát slušný životní i pracovní standard. Nejsilnější důvod pro vstup do družstev byl ten sociální. Řemeslníci chtěli mít jistotu práce a v případě úrazu i nějakou nemocenskou. Další důvody byly materiální. Nemuseli si k práci pořizovat tolik nářadí, neboť si ho mohli mezi sebou půjčovat. Největším pomocníkem byl místo dvoukoláku nákladní automobil. Ten družstvo vlastnilo a šofér rozvážel materiál a nářadí po zakázkách.
Připravil Bc. Jan Zeman,
malíř, lakýrník, člen CMLT ČR
Foto: archiv autora
